Pohraniční pásmo

Scénář: Mu-yeong Lee, Hyeon-seok Kim, Seong-san Jeong, Chan-wook Park .. Absurdní to doba v níž se tohle válečné drama odehrává.. Oddělení komunismu a demokracie „železnou oponou“ je i nám Čechům dosti známá záležitost. Její horší varianta byla v Německu a je dosud na Korejském poloostrově, kde je takhle politicky rozdělen jeden stát - rodiny, přátelé .. O to absurdnější je setkání několika „znepřátelených“ vojáků hlídajících společnou demarkační linii a jejich následně vzniklé přátelství, jenž přes mnohé krásy skončí tragedii. .. Formální stránka je bezchybná, od prvního záběru až do závěrečné detailní prohlídky fotografie (krásná pointa), je pořád na co koukat. Park má velice zajímavý styl, zejména cit pro kompozici a snímání scén je úžasný, přesto není ještě tak vrcholový jako později. Náplň snímku, vyšetřování tragického vojenského incidentu, se pozvolna prolíná tu s veselými tu s smutnými scénami ze společných setkávání vyšetřovaných vojáku. Překrásný film o hořkosti přátelství, kterému doba nepřeje. I přes vysoce hodnocenou "trilogii pomsty" si dovolím říct, že tohle je nejlepší Chan-wook Park. 100%. (20.01.2006)

Málokterý film dokáže ukázat tak hezky, jaký nesmysl vlastně jsou válka a politika. Lidi spolu mohou vycházet ať už jsou kýmkoli. No možná kanibal a urostlá Švédka na pustém ostrově to budou mít vždy těžké, ale jiný případ mě opravdu nenapadá. Kvůli tomu ale film nedoporučím, protože koho dnes zajímá přínos. Hlavní je, že je film moc pěkně natočený a alespoň pro mě tu je Yeong-ae Lee a její úžasně uklidňující hlas. Škoda, že nenapovídá něco, co bych mohl poslouchat před spaním. (23.01.2013)

Zatímco Parkův film Sympatie pro pana Vendetu (2002) působí, že mohl být natočen klidně včera, oproti tomu jeho předchozí film JSA (2000) stihl za tu dobu v některých ohledech dost "zestárnout". Je to dáno ale především tím, že měl Park zřejmě potřebu si vyzkoušet efekty, které možná na svou dobu působily hrozně "cool", ale dnes již vypovídají čistě o režisérově tehdejší nevyzrálosti, používat něco efektního avšak bez významotvorné hodnoty (přiblblé prolínačky, unavující 360° švenky během hovoru, matoucí jumpcuty). Je však neuvěřitelné jak velký krok k první trilogii pomsty za ty dva roky učinil, protože v jeho dalších filmech již vždy zručně balancuje na hraně manýrismu a nikdy nepřepadává přes okraj. Jsou to tedy spíše maličkosti, nedotaženosti či samoúčelné frajeřinky (ze kterých však Park hned v následujícím filmu "vyrostl"), které mě během filmu rozptylovali. Ať už jde o naprosto zbytečné a spíše matoucí podtitulky; nevyváženost linie psychologické a detektivní, kdy ta druhá vlastně jen slouží k tomu, aby prohulubovala napětí jak to celé dopadne (ale její vlastní příběh, postavy /kapitán mluvící pravděpodobně naučenými anglickými replikami by zasloužil celý vystřihnout/ a proces pátrání jsou zcela postradatelné); či mi vadily pitomosti typu, že se kameramanovi podaří natočit záběr nakřivo. Dílo je však dojemné ve své upřímné naivitě a pro Korejce (jak jižní, tak i severní) musí představovat důležitý snímek pro své pacifistické poselství. (16.06.2013)

Tohle korejské bratříčkování na mě žádný velký dojem neudělalo a moc nerozumím zdejšímu vysokému hodnocení. Značná část stopáže se nese v rytmu výslechu, který je extrémně nudný a bezobsažný, neboť obě strany podivně mlčí a mlží. Tudíž asi první třetina filmu je absolutní utrpení. Snesitelná je snad pouze střední část filmu odhalující, proč obě strany mlží a co za podivnosti se vlastně stalo. Příběh je dost přetažený za vlasy, podobným každodenním party na poměrně hodně střežené hranici se jen velice těžko věří. Celkově je to velmi pozvolna plynoucí nuda se sentimentálně vynuceným závěrem. [30 %] (10.12.2023)

Součást mojí rozšířené TOP 10. Čas od času si říkám, co je potřeba k natočení dobrého filmu. Pokud už budu předpokládat na nějaké úrovni odpovídající zázemí a tím pádem i herce, tak už pak stačí "jen" scénář a režie. JSA má neuvěřitelně silný příběh, který je navíc divákovi perfektně naservírovaný a natočený. Snad v žádném jiném filmu se mi nestalo, že bych byl celou dobu napnutý a snažil se odhadnout zápletku, k tomu byl dojatý skoro k slzám a ještě se několikrát smál nahlas. Žluťáci opětovně ukázali, že špičkové filmy točit umí a nepotřebují k tomu žádné fake efekty, ale pouze dokonalé řemeslo. 100% (15.01.2017)