Jatka č. 5

Prostor pro střízlivě přesvědčivého M.Sackse. Výsledek téměř nutně trochu zaostává za plasticitou předlohy, čemuž přispívá mj. trochu samoúčelně působící rytmus časových střihů. Přínosem výslednému vizuálnímu stylu je Ondříčkův vklad, včetně složené pocty do mlžného oparu zahaleným pražským scéneriím (nábřeží, věže, mosty, Strahov, orlice Goethe institutu i holešovická jatka), téměř výhradně zastupujícím válečné Drážďany, jejichž bombardování autor námětu Vonnegut sám zažil a opakovaně se ve své tvorbě k tomuto tématu vracel. Nadčasová Bachova hudba, symbolizující stejně dobře vesmír, lásku, víru, osud i nesmrtelnost, tentokrát v přednesu G.Goulda, zdůrazňuje rovinu křesťanské symboliky příběhu. (16.04.2012)

Mám Vonneguta opravdu rád. V knihách. Ze všech pokusů převést jeho díla na filmové plátno se mi ovšem potvrzuje všeobecné a i moje mínění, že to prostě adekvátně nejde. To, co má v knize hloubku o několika vrstvách, se zde mění v těžko srozumitelnou a při sledování nepříjemnou tříšť obrazů, mezi nimiž chybí tmel. Ten zřejmě může dodat jen kniha, film toho patrně opravdu není schopen. (18.05.2011)

Knižní předlohu jsem se pokoušel přečíst, ovšem snahou o vstřebání děje a úvahami o tom, co vůbec čtu se mi v hlavě začal vařit mozek, tudíž jsem jej asi po třiceti stránkách odložil. S filmem jsem podstatně větší kamarád. Sice se nejedná o jednoduché dílo, je ovšem mnohem přehlednější, srozumitelnější a zábavnější. Velice zvláštní atmosféra kombinující v sobě válečné drama, tragikomedii a sci-fi mi po všech stránkách sedla. Rovněž působivých scén jsou mraky (trasport, US nácek, setkání s Rusy či samotný nálet). George Roy Hill prostě umí. 80%. (07.08.2009)

Tento slavný román K. Vonneguta jsem nečetl a příznávám, že ani nic dalšího od něj. Ale mám ho v plánu. Proto jsem se tedy musel spokojit s filmovým zpracováním G. R. Hilla. Vzpomínky zajatého amerického vojáka kdesi v Ardenách byly podány solidně i celý jeho další příběh, kdy jako zajatý spojenecký voják byl transportován do internačního tábora a posléze do pracovního tábora v Drážďanech. Ty si zahrála k mému potěšení Praha. Příběh nejede po přímé linii, ale přeskakuje v čase, takže se ze zajateckého tábora divák zničehonic ocitá v Billyho dětství aby náhle přelétl do poválečných let kdy leží nervově zhroucen v sanatoriu... Mírně nesourodě pak do snímku zasahují Billyho cesty na planetu Tralfamador, které jsou protipólem prožitých hrůz. Jatka č. 5 jsou tak lehce podobná Londnovu Tuláku po hvězdách, avšak staví na reálném základu prožitých hrůz za druhé světové války. Jinak jsem nucen citovat Billyho spolupacienta na pokoji, který se rozčiloval : ,, vždycky mně strašně rozčílí, když někdo začne brečet o těch Drážďanech '' - dodávám mně taky. Už jsem to tu psal u jiných komentů viz např. Drážďany (2006). Film lze těžko nějak shrnout, rozhodně se nejedná o válečný film v ryzím slova smyslu, ale milovníky tohoto žánru přesto bude bavit. Ten zbytek bych nechal na Vonnegutových příznivcích posoudit jak moc se film kryl s myšlenkou knihy. Dávám i tak čtyři tančící porcelánové sošky. * * * * (26.10.2014)

Ambiciózny fail režiséra dokonalých peciek ako Podraz alebo Butch Cassidyho a Sundace Kid. Má to super námet, peknú kameru ( Ondříček), efetekný strih, zopár výborných scén ale niečo sa muselo stratiť v preklade resp. adaptovaní knihy pretože úplne tomu chýba nejaký drive, je to občas úplný bizar, takmer všetky postavy sú úplne nesympatické a koniec je už úplné WTF 6/10 ale skutočnosť, že som na tom trikrát zaspal dáva tušiť, že fanúšikom Jarmusha alebo Kusturicu by sa to teoreticky mohlo páčiť (08.04.2015)