Magnolia

Devět nástrojů, které zpočátku hrají každý svou melodii. Devět paprsků, které se sbíhají... A kamera, která jakoby bezcílně bloudí příběhy různých lidí, naslouchá tam a dívá se tady... A pak náhle ta tříšť melodií a světel začne souznít, osudy se spojují, proplétají, příběhy se začínají rýsovat. Vina, trest, odpouštění na prahu smrti. Je úžasné, s jakou citlivostí se Andersonovi povedlo zachytit devět velkých životních katarzí, jak dokázal Magnólii vygradovat od sprosté a přelétavé kakofonie úvodu až do onoho zvratu, kdy se všechny postavy pospojují zpěvem písně Wise Up. Tři hodiny neobyčejně osobního a zvláštního příběhu, který svůj princip předvádí už v prologu – některé věci zkrátka nejsou náhoda. Smysl Magnolie netkví jen v pasivním sledováním, neustálými aluzemi je divák povzbuzován v tom, aby hledal smysl, který je dobře ukrytý (viz. třeba déšť žab). Jako magnet fungují úžasné herecké výkony, jejichž vrcholem je pro mne až nepochopitelně silný Cruise v roli Jacka alias Franka. Nevěřil bych, že dokáže hrát tak emotivně. Navíc se výtečně podařil i český dabing... Jedinou skvrnkou na kráse tak zůstává fakt, že je film místy až příliš natažený a poznamenaný hluchými místy. Přesto uprostřed přívalu neskutečným hovadin je to jako ten déšť žab. Prostě se to stává! (13.02.2004)

Úvod filmu je z kategorie neuvěřitelných. Ale možné je vlastně všechno a nic na světě není náhoda. Ani tento film nevznikl docela určitě náhodou. Paul Thomas Anderson servíruje divákům příběh složený z několika dějových linií, které spolu všechny souvisejí, některé blízce, některé vzdáleněji. Servíruje ho v podobě neortodoxní, nezvyklé a běžnému komerčnímu diváku snad i nepochopitelné, přesto však báječně "poživatelné". Jako koření použil také vynikající herecké obsazení - Julianne Moore, Philip Seymour Hoffmann, John C. Reilly, William H. Macy, ale i Tom Cruise, jenž mne osobně nijak zvláště nebere, ti všichni tady předvádí minimálně velmi dobré, ne-li přímo skvělé výkony. Ale vlastně nejen oni, nýbrž skoro každý, kdo se na plátně byť jen na chvíli mihne. Magnolia asi nenadchne každého, ale to se ostatně nedá říct o žádném filmu. Ovšem všichni, kdo dokáží dohlédnout i dál, než jen na povrch filmového plátna, ti by s ní měli vyjádřit minimálně velkou spokojenost, pokud ne rovnou bezbřehé nadšení. (16.02.2004)

(1001) "Tiše vás soudím." Právě, může si říkat co chce, ale ve skutečnosti myslet třeba na hotdog. A takový mi přišel celý film. Úvod vcelku dobrý, v průběhu nějaké momenty taky ušly, ale "myšlenka", kterou se mi ani nepodařilo moc identifikovat v záplavě tápajících policistů a ublížených dětí, byla rozmělněna v patosu a sentimentu a bůhvíčem ještě, časté opakování motivů mi také příliš nesedlo. Stačí jeden stařík dohnaný blízkostí exitu k alibistické upřímnosti. Jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Já bych si teda radši dala bramborák, než se prokousávat tímhle znova a snažit se luštit mezi řádky, že lidé jsou ze zásady zlí, ale měli by na sebe být místo toho radši hodní. Připomnělo mi to Donnieho Darka, který se mi ale zdál ve svém chaosu o mnoho plynulejší a přirozenější. (24.07.2009)

10 / 10 Magnólia je ďalší z filmov, o ktorých sa veľmi ťažko niečo píše bez toho, aby ste ho neurazili - herecké výkony, hudba, réžia, scenár... to všetko ťahá za správny koniec a z plných síl a nám nezostáva nič iné len spokojne pokyvkávať hlavou. Ďalšie slová by už boli zbytočné - neváhajte ani sekundu, pozrite si to a urobte si svoj vlastný názor. (07.05.2005)

O některých filmech se holt píše hůř než o jiných. Napsat něco pořádného o Magnolii vyžaduje buď spoustu místa a spostu přípravy a času na utřídění myšlenek, nebo pouhý emocionálně vyseknutý výkřik. Zvolím to druhé. Magnolia je pro mě jedním z nejsilnějších a nejlepšíh kusů devadesátých let a krásným příkladem mixu chytré narativní techniky, říznuté postmodernou, dospělé, smyslné režie a konceptu, v rukou kompaktního, talentovaného autora a základními i komplikovanějšími emocemi nabitého příběhu s přesahem, skvěle odehraného a doprovozeného písničkovým soundtrackem, definující slovo atmosferický. 90% (13.01.2008)