Před soumrakem

Po dobrom hodnotení a chválospevoch som sa to rozhodol zhliadnuť, napriek neskorým hodinám a na moje počudovanie ma to nijako nechytilo. Od romantiky to má podľa mňa dosť ďaleko, aj keď pár momentov, lepšie povedané dialógov by ušlo. Najväčší problém tohto filmu je, že je nenormálne ukecaný. Celý film je jeden nikdy nekončiaci dialóg a hlavný hrdinovia za 80 minút predebatovali a rozobrali toľko tém, čo som ja nestihol za jedenásť rokov manželstva. Hóódne by som z dialógov ubral a v duchu som si počas filmu vravel, aby už aspoň na chvíľu zavreli zobáky. Romantika je Tatinic, romantika je Farebný závoj alebo Pokánie. Toto bohužiaľ nervy žrúca talkshow s jemným nádychom romantiky. Niekto to tu nazval rozhlasovou hrou a myslím, že to tento film dokonale vystihuje. Nemusíte ho vidieť, stačí ho počuť, a to je na romantiku fakt málo. Slabé tri hviezdikčy. Film 50%. (11.04.2010)

Kleopatra sice pise, ze nie je bezpodmienecne poznat jednotku, ale je to dobre, aby sme vselico pochopili. No ja som videl najprv dvojku v autobuse a ani som nevedel, ze vobec akasi jednotka existovala, pretoze dvojka nemala nazov Pred usvitom 2 a priznam sa, ze nech som sa akokolvek snazil, nechapal som vobec nicomu a to som necakal, ze to bude 80 minutovy dialogovy film dvoch ludi, ktory ma k smrti nudil az do takej miery, ze divat sa na stromceky a domceky z okna autobusu by ma bavili asi viac a premyslal som nad odpadom, ale je tu velke ale..... Predvcerom som videl jednotku, ktora sa mi celkom pacila a dnes dvojku, ktora bola vdaka jednotke omnoho ale omnoho zaujimavejsia, ale uz nie tak pekna, ako jednotka, teda ten zaver. (Preto nesuhlasim s Kleopatrou, ze nie je bezpodmienecne poznat jednotku.) Avsak je to film zo zivota a mozno ste nieco podobne zazili, ked tuzite s niekym byt, ale nemozete, preto je tento film jednoducho pekny a zaujimavy, ale treba vidiet najprv prvu cast PRED USVITEM (1995)... 23.06.2010 _______ Ethan Hawke - (Jesse) +++ Julie Delpy - (Celine) +++ Produkcia: Richard Linklater +++ (23.06.2010)

Asi před tejdnem jsem viděl první díl a jak jsem psal v komentáři, že se mi to sice moc nelíbilo, ale mam nějaký nutkání se podívat na pokračování, tak jsem to fakt udělal. Žádný velký překvapení se nekonalo, protože oba filmy jsou si dost podobný. Prostě další nekonečnej rozhovor. Proti prvnímu dílu už hlavní postavy tolik nefilozofujou. Tohle pro změnu vypadá jak přednáška někde na sjezdu progresivních levičáků. Výhoda je v tom, že ty kecy posloucháte jenom 80 minut. Zvláštní je, že na konci mě hned napadlo, že bych se podíval i na ten poslední díl. Buď ty filmy obsahujou nějaký podprahový signály, nebo se u mě projevujou nějaký sklony k sebepoškozování... Hodnotim to stejně jako první díl. (05.03.2014)

Romantika... s překvapivě chytrými postavami. Problém je, že nevedou nijak nápaditý dialogy a tímhle on-line kecáním zaplácly celý film. Není to herecký koncert, jako spíš koncert dvou herců, které se nám snaží vnutit představu jakési náhlé improvizace. Třetí postavou je kamera, rozuměje divák, kterého, tancujíce s oběma hrdiny, kamera zastupuje. (15.09.2008)

Jeden z těch filmů, které mám čím dál raději. S nenápadnou precizností v delších, tematicky i rytmicky oddělených blocích (dějstvích), stejně jako v delších, průměrně desetivteřinových záběrech vyprávěný film o dvou lidech, kteří spolu před devíti lety cobi naivní dvacátníci strávili intenzivní noc na toulkách Vídní. On o tom napsal knihu, ona se přišla podívat na besedu a... Snímek PŘED SOUMRAKEM pro mě nicméně není důležitý jen esteticky, protože mimořádně silně rezonuje s mou vlastní představou o ideální partnerské chemii. Fyzická přitažlivost Jesseho a Celine totiž primárně vyvěrá až z intelektuálního napojení se na sebe, ze zdánlivě prostého rozhovoru dvou lidí, kteří si zkrátka nemohou pomoct a musí pro všechno najít ta správná slova... V tomto případě ovšem i rozhovoru hluboce spojeného s různorodou interpretací právě oné společné minulosti, s komplexní rétorickou hrou mezi oběma, se sdíleným cílem zjistit, kdo vlastně ten druhý v současnosti je a není. Jinak řečeno, oba se snaží odhalit, nakolik ještě je a není ten druhý tím oním, kdo se stal tak silnou součástí osobní minulosti - a nakolik je to jen do něj či do ní projektovaná vzpomínka. Rozhovor plyne, z fetišizujících připomínek minulosti se stává odhalovaná přítomnost, nenápadné machrování spořádaným a úspěšným životem se mění v čím dál důvěrnější sdílení životních trablů a zklamání... a během neustále prodlužované cesty Paříží se tak současně znovuutváří silné pouto, které si tentokrát možná už nebudou chtít vzít, i když jeho odlet se neúprosně blíží. Konec z nejsilnějších... respektive podobně silný (byť možné méně pravděpodobný) jako ten z ANNIE HALLOVÉ. (28.01.2024)