Noc rozhodnutí

"Pane prezidente, váš podpis znamená konečné řešení české otázky. Chci říct, definitivní mír." Záměr rehabilitovat pověst Emila Háchy, na kterého český národ delegoval své nečisté svědomí a nehezky mu po válce přezdíval "Hácha - Hitlerův brácha" je sympatický a svádí k nadhodnocování. A ožehavé téma podpisu německých požadavků zase k siláckým soudům a svérázným výkladům historie. Tomu bych se rád vyhnul. Jde o běžnou, statickou televizní hru a řekl bych, že není ani tak mimořádně napsaná jako zahraná. Promluvy postav jsou často podivně šroubované a proklamativní, abychom kromě právě probíhající situace byli srozuměni s předchozím vývojem a měli na paměti budoucí důsledky. Takže nemocný prezident Hácha, který sotva dýchá, například požádá lékaře o vodu, ale než se napije, vysouká ze sebe toto: "Jak se to stalo, že tady sedíme v pasti? Protože jsem včera v pět hodin nastoupil do vlaku; nemohl jsem nenastoupit, právě tak jsem nemohl říci ne, když mne v pomnichovském marasmu vytáhli z mé knihovny na Hrad. Celý můj život se skládal z nevyhnutelností, protože jsem ctil povinnost. Teď stojím před neúprosnou nevyhnutelností a ustoupit není kam." Teprve pak se konečně napije. ;-) Zkuste si to cvičně říct a pokloníte se Rudolfovi Hrušínskému, který i takto šroubovanou repliku podal uvěřitelně, civilně, jako by ho právě napadala. Jeho Hácha ještě není zcela zlomený nemohoucí stařík, jak ho často prezentují jeho příliš horliví zastánci a přeskakují tak několik protektorátních roků, které ho takto semlely. I hra si neustálým zdůrazňováním jeho nemohoucnosti vytváří jakési alibi. Podle mě zbytečně. Hrušínský, sám tehdy vážně nemocný a viditelně pohublý, šetří každým pohybem, krokem, gestem. Vidíme tedy, že Hácha není ve fyzické kondici. Ale myslí mu to výborně. Je v situaci, do níž se nikdy nechtěl dostat, ale když už v ní je, hledá co nejméně bolestivé řešení, jak ji uchopit. Vedlejší postavy jaksi zhuštěně reprezentují možné pohledy na věc, které Hácha musí před svým rozhodnutím zvažovat. Josef Abrhám představuje čapkovskéhoo lékaře-idealistu a nabádá prezidenta k vzdorovitému gestu s vírou, že zburcuje další mocné muže tohoto světa. Ministr František Němec je naopak pragmatik, ví, že na gesta je pozdě, chlácholí sebe i Háchu bagatelizací Hitlerových spádů a připravuje půdu pro vyjednávání s německým tajemníkem. Toho hraje Luděk Munzar, jako by spojil v jednu postavu obvyklý model hodného a zlého policajta. Od dobráckých slibů harmonického soužití Čechů s Němci po výhružky a vydírání zničením Prahy. Čtyřlístek našeptavačů doplňuje sluha Soběslav Sejk, symbolizující "prostý lid". Přesně ten typ "malého českého člověka", o kterém se někdy říká, že je "pracovitý, ale svině". Je to dobře vymyšleno, absence Hitlera IMHO není žádná historická bota, jak tu dvakrát zaznělo, ale výsledek správné úvahy, že Hitler by na sebe strhával nepatřičnou pozornost. Vynechal bych snad jen prostřihy do německých velitelských štábů, do komorního ladění hry nezapadají. 80% (25.08.2010)

Závěrečná otázka Emila Háchy v podání Rudolfa Hrušinského je sice určena jeho doktorovi, kterého zde hraje skvělým způsobem Josef Abrhám, ale ve skutečnosti je adresována nám všem: A co by jste dělal (a ) na mém místě Vy ? V historii naší země nebyl nikdy žádný český prezident nucen udělat tak těžké hodnocení jak Emil Hácha. Neodpustím si teď věc, kterou možná některé lidi naseru, ale nemůžu jinak. Vést odboj z Mosky nebo Londýna je považováno za hrdinství, ale zůstat zcela osamocen v situaci kdy po naši zemi pochodovaly holinky záhuby a označit toto "zůstání" za kolaboraci ?? Ne to neberu, ani soudruh Gottwald ani pan Beneš pro mě žádní hrdinové nejsou, jistě ani pan Hácha nebyl žádný hrdina, ale on zůstal, stejně jako miliony Čechů a Slováků, kteří neměli připravené letadýlko na východ nebo západ. On zůstal a snášel stejně ponížení jako celý československý národ a to v mých očích není a nikdy nebude žádná kolaborace. Noc rozhodnutí považuju za jednu z nejlepších TV inscenací vůbec / i přes jednu historickou botu viz uživatel Tunner / , ve které naposled zazněl jedinečný hlas, který bych dokázal poslouchat celé dny a naposled zazářili ty krásné a ušlechtilé oči pana Hrušinského a já jen lituji, že "vyšší moc" nedokázala obdarovat pana Hrušinského stejně, jako on obdaroval všechny svoje filmové postavy - nesmrtelností ! (17.03.2009)

Po dlouhé době jsem vplula do českých vod a do tématu o kterém se hodně psalo, píše a bude psát a dokonce i hrát. Cítila jsem se docela zvláštně, když jsem si uvědomila, že to byl poslední film Rudolfa Hrušínského, který brzy nato zemřel. Možná tenhle nemilý fakt byl o to víc autentičtější, vzhledem k roli prezidenta Háchy, který byl také velmi nemocný. Musela to být hnusná doba a rozhodnout se v tak vážné situaci nepodepsat, by stejně neměl žádný úspěch. Ocenila jsem i dobové filmové záběry, které jsou sice téměř notoricky známé, ale já jsem pokaždé fascinovaná tím člověkem, který dokázal neuvěřitelně zmanipulovat takovou masu lidí. A ano, byli jsme v kleštích z kterých nebylo úniku a já bych nechtěla být v pozici Emila Háchy, který věděl, snažil se do poslední chvíle nepodepsat.........zkrátka dějiny se už nezmění. A jak tady píše Enšpígl, tak co bychom na jeho místě udělali my? (01.03.2017)

S jinými herci by to bylo průměrné komorní drama, to se ale naštěstí nestalo. Hácha brilantně zahraný Rudolfem Hrušinským se divákovi představuje jako tragická postava nemilosrdného soukolí dějin, kde je jen na jediném člověku rozhodnutí, které ovlivní celý národ. Na Hrušinském už byla vidět fyzická slabost a léta, ale i ve svém posledním filmu ukázal, že je to pořád Pan herec. Hrušinskému sekunduje Josef Abrhám jako doktor, který zastává názor, že lid se má bránit a nesklonit se před tyranem. Naproti němu stojí František Němec, který jako racionální ministr tvrdí, že nepodepsání přinese jen zkázu a smrt. Film předkládá morální otázky a dilemata, jestli jeden člověk může v takové věci rozhodnout, co je to vlastně hrdinství a jakou cenu má skutečný život oproti planým řečem politiků. Na závěrečnou otázku, kterou Hácha položí postavě doktora, ať si každý odpoví sám. (13.03.2014)

Poslední představení jednoho z našich největších hereckých géniů.....a mimořádně důstojné. Odhaduji, že tehdy v roce 1993 to pro spoustu lidí po letech komunistické masáže ohledně dr. Háchy muselo být celkem překvapivé zpracování. Příběh je hodně komorní, ale ona zoufalost a bezmocnost z toho čiší dokonale. (10.03.2008)