Dynastie Nováků

Neříkám, taky se rád napiju. Seriál o železničářích byl v té době dobrej nápad. Osobně bych raději čuměl na seriál o železničářích, protože o zemědělcích, inženýrech, sousedech a jiných soudruzích jsem měl nakoukáno dost a mozek už bublal a chtěl ven. Leč, bohužel ani zde u mě tvůrcům pšenka nekvetla. Byla to stejná komunistická sračka jako ty předtím, ale co člověk může chtít od takových amůzických šmejdů jako byli komunisti, kteří v případech těchto všech seriálů a Novákama počínaje dělali takzvané samozvané producenty. (24.04.2011)

Z mnoha důvodů je to hrozné, plné stereotipů a manipulativní, v tomto směru bych svým komentářem nosil dříví do lesa, co však stojí za sledování a kritický rozbor je zpúsob jednání a komunikace mezi lidmi v deji seriálu sobě blízkými. [Ad1] Chápu, že to vychází z reality naší společnosti, ale to je právě ten problém, lhát, zamlčovat, dělat naschvály a chovat se jako dítě je, minimálně v naší kotlině, společenskou normou. Čím jsou si lidé blíž, tím míň se mluví o důležitých detailech vlastních životů. ...Jasně, kdyby si to hned vyříkali a netáhlo se nedorozumění přes x dílů o čem by to celé pak bylo, kde by bylo to drama, jenže co to říká divákovi? "To je pochopitelný že jsi jí to neřekl", "to sou ty rodiný trable", "to má občas každej", "láska musí bolet" a podobný příšernosti... je smutný tohle "seriálový" jednání vidět v reálu u lidí co jen nevědomky kopírují ty drama stereotipy a raději budou nešťastný než mluvit narovinu, konfortní zóna a egocentrismus se nám v určitých směrech stal svěrací kazajkou. [Ad2] na seriálu je zajímavá práce s otázkou feminismu, nebo chcete-li rovnoprávnosti, nevím jak moc je to modelované, ale oproti dnešní, z řetězů utržené produkci pružných populistů si tenhle bolševický bizár skoro vychutnávám. (05.07.2017)

Mám jednoduchý vkus. Vidím Maciuchovou, vidím vlaky, takže dávám čtyři hvězdičky. Bohužel platí, že jediná opravdu silná devíza je obsazení. A to by člověk předpokládal, že scenáristé Chalupářů umí napsat chytlavé dialogy a režisér rozverného Kam slunce nechodí umí vykreslit úsměvnou atmosféru. V seriálu se odehrávají ztřeštěné situace, ale často jim chybí pointa a slovní výměny nemají takovou dynamiku, jakou by mít mohly. Nepamatuju si jedinou hlášku ani glosu. To kolejiště je ovšem boží. (15.04.2021)

Panoptikum magorů a trapáků obého pohlaví a jejich pomatených skutků. Brzič se snaží to udržet v kupě, ale scénárista se, žel, ožral buď stoličnou vodkou po přijetí stranického úkolu nebo hořčákem během studijní jízdy ze Smíchova do Berouna (a zpět) aerodynamickým šedomodrým osobákem a vyprdnul ze sebe dementální ohlas zvuku kolejí a pneumaticky uzavíratelných dveří. Píčovina doprovázená Hapkovým hvízdavým motivem, který skladatel vymyslel po deseti rumech v bufetu nádraží Praha střed (do vlaku už jít odmítl), kam ho násilím zatáhl režisér, jenž měl kdysi na víc. (05.06.2016)

Zažil som tento seriál ešte pred 89-tym a v pamäti sa mi zapísal ako skutočná rodinná pohoda (plus Hanzlíkova Simca a ten model angličáku čo kúpil synovi - zn Polistil tiež som také mal :)). Keď to Prima reprízovala vyslovene som sa naň tešil, ale prvý diel ma trošku zarazil. Ono to bola skoro opereta, ale našťastie len ten prvý, tie ostatné už nemali chybu. Parta Novákov ma vtiahla do deja a už nepustila. Chápem, že dnešnému divákov zmagorenému západnými seriálmi, kde sa 'furt niečo deje' (viď napríklad C.S.I., kde v každom dieli bežia pre istotu dve dejové línie, aby to nebola nuda) sa to zdá chabé. Napriek tomu alebo práve preto som rád, že ma stále dokáže osloviť obyčajný príbeh obyčajných ľudí, bez vizuálnych efektov, bez miliardového rozpočtu (a bez bezduchého dvojstranového scenára). U mňa 70% (20.06.2007)