Dlouhá bílá nit

Skvělé milostné drama, ve kterém velice překáží vypravěč. Tenhle přežitek z doby nadvlády rozhlasových her nad těmi televizními naštěstí už vymizel. Dumám nad tím, proč vůbec byl použit. Zřejmě, aby i diváci chudší duchem měli možnost pochopit děj. Jak ukazuje Martin741 tahle snaha se bohužel minula účinkem. Kde není špetky inteligence, ani tisíce vypravěčů nepomohou. (18.08.2018)

Počáteční lehký humor, který nás přivítá v jedné malé vesnici s několika desítkami chalup, stodol a chlívů, se postupně mění v excelentní psychologické drámo, opravdu skvěle sepsané, veškeré dialogy i hlas svědomí našich postav, sehrané a nasnímané také úžasně, plus Luboš Fišer, že ano? Každý si zde určitě najde svého herce, ústřední ženská dvojice bezpochyby vévodí, ale co zde předvádí Antonie Hegerlíková, byl pro mne tak trochu šok, v tom nejlepším slova smyslu, zvlášť ta přímá konfrontace se sokyní... (04.11.2021)

Naprosto skvělá záležitost, o které jsem dodneška neměl potuchy. Film používá všechny znaky české nové vlny od způsobu snímání přes věrohodnost scénáře a civilnost dialogů. Šlapetova kamera předznamenává pozdější filmařské hnutí Dogma. Film mě doslova zdrtil determinací osudů obou ženských hrdinek v příběhu z malé vesnice, ve které jsou muži jen smutnou stafáží. (30.11.2018)

Už úvodní záběr na vesnici, kde jsou slyšet různé vesnické ruchy jako bučení, kokrhání, štěkot psa, a začínají titulky, dává tušit, že tohle bude nevšední zážitek. Začíná se odehrávat příběh matky a dcery (výborná Slávka Budínová a mladičká Jana Šulcová), které obě touží po lásce. Vůbec to ovšem není laciné téma, je to vytříbené drama, kterým nás provází hlas vypravěče Radovana Lukavského. Dlouhá bílá nit stojí a padá na všech hereckých výkonech postav, které se ve filmu vyskytují. Tohle je fakt podívaná, ze které nelze odtrhnout zrak!! Podmanivou hudbu vytváří nádherná práce Luboše Fišera, ty různé smyčky a tóny to je prostě jako vždy klasa!! Nebo kamera Ivana Šlapety, která zabírá různé úhly, pohledy nebo nájezdy na tváře a oči, to je nadčasová kameramařina. Režisér Ján Roháč nebyl jen tvůrce zábavných věcí pro divadlo Semafor, ale i režisér psychologických příběhů jako je Dlouhá bílá nit. Jaká škoda, že tak brzy zemřel. (13.02.2017)

"Nešťastná láska bolí jako smrt." To mě při sledování tohoto filmu zas hodně bolelo u srdce. Hlavně při pohledu na nešťastnou a často plačící vdovu Mařenku (famózní Slávka Budínová), které to věcné čekání, zda se její milenec František (hrozný slaboch v podání minimalistického Rudolfa Hrušínského) konečně rozhoupe a odejde od své hysterické ženy (velmi drsně ztrárněná figurka od Antonie Hegerlíkové), musí neskonale ponižovat. Na začátku má film v sobě docela i humor (viz třeba Mařenčina hláška vůči své dceři:"Furt tě vychováván ale pořád nejseš vychovaná…"), ale vše nakonec směřuje k tragickému vyústění. To předznamenají dva tóny (tercie - E/C), které nejprve hraje František neuměle na klavír a poté je Fišer nechává neustále opakovat v drsném fortisimu klavíru s ševelícím doprovodem. Celkově je sice Fišerovi hudby ve filmu spíše pomálu, ale výrazné je několikrát se opakující trubkové sólo. Výrazná je i role Mařenčiny dcery v podání půvabné Jany Šulcové, které na pozadí matčiny tragédie prožívá svou první (nemastnou neslanou) milostnou zkušenost. Tahle dějová linka má sice takové nejasné vyústění, nedává však člověku moc nadějí, že by aspoň dcera mohla mít (na rozdíl od matky) v lásce štěstí. Smutečný průvod tak uzavírá tento veskrze smutný příběh z Bohdalova, z vesnice o "třicet pět chalupách, třicet pět stodolách, třicet pět prasečích chlívkách..." " (08.11.2021)