Divotvorný hrnec

Klasický filmový muzikál, jehož uvolněná hravost, veselost a pohodovost, snoubená s pohádkovými motivy, jej pasuje do nadprůměru. Nadčasové jsou satirická popichování společenských problémů, zejména pak palčivého rasismu. Fred Astaire je muzikálovou jistotou, největším tahounem zábavy je však Tommy Steele. (30.12.2015)

Nepopírám, že předmětný "hrnec" má kvality, které nesouvisejí jen s jeho zlatým obsahem, neboť není jen tak obyčeným, byť starodávným kusem nádobí naplněným až po okraj drahým kovem, nýbrž opravdovou DIVOTVORNOU rekvizitou. Vlastně bych měla být navýsost spokojená - samotná zápletka i použité exteriéry jsou vpravdě pohádkové, melodie chytlavé i nostalgicky dojemné a režie se ujal sám Francis Ford Coppola. Jenomže ... nejsem. Menší rozvleklost ve vyprávění neřeším - je nutno s ní už dopředu počítat, neboť muzikály se obyčejně nevyznačují překotně ubíhajícím dějem. Nicméně nenašla jsem si žádnou cestičku k jednotlivým postavám, kromě mladičké němé Susan ve mně nevzbuzují nijak přehnaně kladné emoce. Možná to do určité míry souvisí i s pojetím tanečních čísel, která se brzo okoukají, protože postrádají kreativitu a jiskru - dalo by se říct, že pouze s větším či menším úspěchem KOPÍRUJÍ pravý irský temperament - opět s výjimkou veskrze půvabného baletního projevu oné výše zmiňované lehkonohé němé dívky, která komunikuje se svým okolím právě prostřednictvím tance. Rozuzlení zápletky je pak možná až příliš zjednodušené, neboť k žádnému výraznému posunu v podstatě nedojde ... žádným směrem - pořád je to ta správná barva kůže, na které záleží až v první řadě. Takže ve výsledku lehké zklamání. (11.07.2016)

Já to viděl jako malé dítě. V Kině. A byl jsem strašlivě zklamán.  Stará bréca 34 si nabrnkla flákače. A starý vychcánek hledal jak by rychle k penězům přišel. Bylo mi 15. Byli pro mě kreténi. Hiudba se mi ale líbila. Tak jsem si to pustil znovu:   Stará bréca 34 si nabrnkla flákače. A starý vychcánek hledal jak by rychle k penězům přišel. Nic se nezměnilo. Můj pohled: stare decisis. Měl jsem radost, že jsem v 15 nebyl kretén. 40% za víc tahle sračka nestála. (24.11.2022)

Mladý Francis Coppolis, vždy hravý Fred Astaire a muži i nemuži obletovaná Petula Clark a jejich Divotvorný hrnec. Muzikál, který je i přes svou veskrze pohádkovou atmosféru jedním z nejkrásnějších kousků tohoto žánru. Nestárnoucí písničky, skvělé herectví, milá a lehce naivní atmosféra doprovázená nádherným prostředím a všudypřítomnou dobrou náladou, která z filmu vyzařuje na kilometry. Jediným malým zádrhelem je tak lehce přehnaná stopáž, která mi ale u Coppoly nevadí snad nikdy, velmi milé překvapení. (28.11.2013)

Divotvorný hrnec měla ráda mamka a kdysi jsem ho viděl - a nepamatoval jsem si z něj vůbec nic. Není divu, takovou šílenost aby člověk pohledal. Je tu zajímavé obsazení - příšerně zestárlý Fred Astaire, k němu odkvétající popová zpěvačka Petula Clark. A taky mladý Don Fracks, který hrál o 30 let později zbrojíře Waltera v seriálu Nikita. Jsou tu pěkné písničky ať muzikálové, soulové či popové včetně legendární Look to the Rainbow, nádherná zelená příroda. Jen ten příběh. Jsme na americkém jihu (asi 60. let?), kde je rasistický senátor, který sám může sepisovat zákony a dokonce zde propukne čarodějinický proces. Dále je tu starý Ir s dcerou, která ukradl skřítkovi hrnec zlata. Skřítek ho chce zpět, ale jak se mění na člověka, je nadržený/zamilovaný, chce dceru, nebo aspoň hluchoněmou tanečnici. Dceru chce i snílek, který se s kamarádem snaží vypěstovat mentolový tabák. A taky se tu kouzlí, senátor se mění na černocha a s dalšími černochy swinguje. A do toho všichni rozjásaně pobíhají, poskakují a tančí jak šílení. Z trochou údivu bych řekl, že Coppolovi, který na počátku kariéry rozhodně nebyl ve formě se to doslova rozpadlo pod rukama a že na place se stoprocentě fetovalo. No nakonec to všechno nějak dopadne, ve finále je to napínavé i dojemné a tak za ty jednotlivosti se zavřením očí, uší i dalších otvorů dávám 4*. (26.09.2022)