Milovat Lizu

Herecký koncert Philipa Seymoura Hoffmana zastiňuje fakt, že scénář mohl být o chlup lepší. Závěr mě například vysloveně nijak zvlášť nepotěšil. Nicméně fetování benzínu a soutěže s lodičkami nechali perfektně vyniknout výkon Philipa. Já z něj opravdu cítil, že je totálně mimo. Jeho životní bolest se mi dostala až do morku kosti. (18.01.2019)

Postavit příběh na vnitřní bolesti ze ztáty milovaný bytosti není vždycky jednoduché. Film nesmí působit ohraně, citově nevěrohodně a měl by mít v hlavni roli herce, kterýmu se jeho smutek podaří přenést na diváka. Film Milovat Lizu si se vším poradil na výbornou, ale mé hodnocení se nejvíc opírá o Philipův herecký výkon, protože co tady ten chlap předvádí je hotový herecký mistrovství. Neskutečně civilní a přitom silně emotoivní herecký projev, který Phil dal do postavy Wilsona jsem už dlouho neviděl. Bravo mistře ! Stejný slovní odezvu mám i na práci kameramana, protože některé obrazové kompozice vysloveně hladili oči (koupání v rybníku). (08.11.2014)

Chlapskej film. Cynismus, emoční nestabilita, vnitřní prázdnota až sociální selhávání. Nenápadnou a výmluvnou scénou za všechny je Wilson ve vytahaném růžovém triku ve velikosti minimálně o dvě menší, než by si jeho postava zasloužila. Uzavřenost, odosobněnost, nemožnost opětování ženských citů, mužské přátelství. Louiso kašle na emoce, cílí na osobnost a ví přesně, co chce filmem říct a rukopisem mi připomíná Kerrigana. Osobně mě uhranula už uvodní scéna, kdy Wilson prochází domem, bez použití laciného hudebního motivu, slyšíme jen kroky na parketách. Jak jednoduše by se dal film pokazit. Dále rozmazaný pohled na fotografie. Hoffmanovy pohledy jsou všeříkající a tento nedoceněný herecký génius předvádí jeden ze svých nejlepších představení, v hlavní roli určitě. Divačky možná budou při sledovní tápat a Wilsonovu dětinskost a jednání nepochopí. Výborný film, který se mi až nestydatě cpe do TOPky. S láskou, ..... (21.03.2015)

Na tento snímek je třeba mít tu správnou náladu. Ta správně melancholická jednou až dvakrát ročně zavítá i do mého pokojíčku. V jiné náladě zřejmě nemá velký smysl film sledovat. Philip Seymour Hoffman se předvedl zřejmě v životním výkonu. Vdovce čichajícího benzin a bezcílně se toulajícího životem si střihl s absolutní bravurou. Neskutečně psychologicky vymazlená a hlavně nesmírně uvěřitelná záležitost plná nefalšovaného zoufalství s, k mému překvapení, pár vtipnými vsuvkami. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (04.09.2017)

Smutná sonda do duše človeka, ktorému sa v momente zrútil celý svet a všetko tak stratilo svoj zmysel. Ostala len samota a smútok.Takto to vypadá, keď hercovi sadne rola ako uliata. Aj napriek tomu, že príbeh je pomerne jednoduchý a dal by sa zhrnúť do jednej vety - chlapíkovi sa zabije žena a on sa s tým nemôže vyrovnať - dokázal z toho P. S. Hoffman vyťažiť maximum. Hoffmanov herecký prejav na mňa pôsobí ako hypnotikum - nedajú sa od neho odtrhnúť oči. Jeho situáciu by som síce neriešil benzínom (dosť čudné a nezvyčajné, alkohol by som skôr pochopil), ale nad tým môžem privrieť oči. Ľudia sú rôzni a môžu na takéto tragické situácie reagovať rôzne. Jasný nadpriemer. 80/100 (01.10.2015)