O princezně se zlatým lukem

Normálně bych dala čtyři *, ale vzhledem k podhodnocenosti této pohádky se přikláním k vyššímu hodnocení. Pavla Ptáčková-Vitázková už ozdobila svým půvabem jednu pohádku o emancipované princezně - a sice pohádku O Princezně z Rimini (1999). Tyhle pohádky toho mají společného víc - obě jsou zabaleny do renesančního hávu (dokonce se několikery šaty vyskytují v obou těchto pohádkách), obě jsou o lásce, převlecích, obě kombinují exteriéry s vhodně vybranými interiéry a obě jsou postaveny na dialozích spíše než na převratné akci nebo kouzlech. Autorkou scénářů obou pohádek je Jana Knitlová. Bohužel, pohádka O princezně se zlatým lukem má slabší scénář než její předchůdkyně. Postavy několikrát opakují to, co divákům musí být už dávno jasné a nejhůř to schytala princezna Jelena, která neustále opakuje "říkával strýc", takže i ti nejmenší už nedočkavě čekají, kdy se záhadný strýček objeví na scéně. Pavla Ptáčková je talentovaná a krásná herečka, ale i ti nejlepší působí prkenně, když se jim do úst vkládají tak šroubované promluvy. Výborný je i zbytek obsazení - hlavně Igor Ondříček jako Dan, vtipná dvojka ministrů Apolenář-Pardus či živelná Petra Jungmanová. Vojtek s Čvančou příjemní, ale neoslní. Hodně špatně zvolený byl herec Jiří Horký do role strýce Lubora. Jako mentora prince i princezny méli vybrat někoho důstojného a věrohodného, Horký nepředstavuje ani jedno (mohli obsadit třeba pana Brzobohatého, který si podobnou roli střihl už ve zmiňované Princezně z Rimini...). Skvělá hudba a krásné ,,vlezlé" písničky (hudba: Karel Cón, texty: Arnošt Goldflam). Neoznačila bych tuhle pohádku jako vysloveně moralizující - nějaké to moudro se přece skrývá v každé pohádce - a smyslem téhle bylo zejména neuzavírat své srdce lásce a to přece není taková hrůza. Suma sumárum: Pohádka, která by sice mohla mít lepší dialogy, ale díky nosné myšlence, skvělým hercům a krásné výpravě se řadí k tomu lepšímu, co v rámci českých TV pohádek vzniklo po roce 2000. (25.05.2012)

Velmi slabé po stránce obsahové i formální. Herci se vůbec nechovají pohádkově a přiměřeně stavu postav, které mají představovat; ze všeho doslova čiší současná demoliberální mentalita. Snad nejmarkantněji je to zřetelné u princezny Jeleny, kterou „hraje“ Pavla Ptáčková a rytíře Dana ( Igor Ondříček). Tato rádoby pohádka R. Tesáčka z tvůrčí skupiny Pavla Aujezdského patří i tentokrát mezi nejslabší. (04.05.2008)

Princezna která se nechce nikdy vdávat, o životě nic neví, ale má to od maminky. WTF? No hlavně že chlastá. :D Pohádku to vidělo z vlaku a já si marně lámu hlavu nad smyslem, ale zřejmě žádný není. Princezna se nechová ani jako žena, ani jako muž, natož jako princezna z pohádky. Možná pár feministek zaplesá, ale děti na to koukali a nechápali. Děj trapný, chování herců je tak amatérské, že bych je ani za herce nepovažoval. Vzhledem k tomu, kdo psal scénář, tak se divím používanému výrazivu. Ono to není ani roztomilé ani vtipné. Jednu hvězdičku za snahu a být režisérem, tak se za takovouto "pohádku" stydím. Pochybuju, že ji hrdě ukazuje svým dětem. (10.02.2015)

Celkem hezká pohádka, co zaujme svým dějem. Jediné co mi asi vadí, je podivné přemísťování postav. Například Štěpána je v záběru na levo od princezny a v příštím okamžiku je na pravo, i když obraz nepřetržitě zabírá prostředí kolem princezny. Možná, že se předpokládalo, že si toho jen málokdo všimne, takže to je asi má jediná výhrada. (17.11.2011)

Čistý průměr. Pohádka s nic moc dějem (žádné čáry-máry, plno moralizování), přemírou písniček (naštěstí většinou snesitelných), část se odehrává v kulisách studia, část má celkem pěknou výpravu, herci neuchvátí ani neurazí (koukat se na ně dá, ikdyž hrajou blbě)... Jako kulisa k vaření dostatečné. Prostě průměr a 50% šeď, vznikly i podstatně horší pohádkové průsery. (13.12.2010)