Obsahy(1)
Kdo z nás by se alespoň na krátký čas nechtěl ocitnout v romantických časech rytířských soubojů, v časech, kdy přátelství, láska a čest měly cenu nejvyšší – cenu života? V dnešní pohádce vás zveme do těchto dob, do tajemného světa kouzel i napětí. Mladý a sympatický následník trůnu, princ Kornel (L. Vaculík), se vrací z nepřátelského zajetí. Cesta domů je však plná nečekaných zvratů – radostných i smutných. V lesích se setká s neznámou krásnou dívkou (V. Křížová), na kterou nemůže zapomenout. Po návratu na královský hrad se dozví, že během jeho nepřítomnosti se mnohé změnilo. Otec za záhadných okolností zahynul a v království vládne Kornelův bratranec (O. Vetchý)… (Česká televize)
(více)Recenze (28)
Od paní Simonové už jsem viděla více pohádek a všechny mají společnou docela ponurou náladu postrádající humor. Tady se mi ale dost líbili herci. Mladý Vaculík je prostě mladý Vaculík, potěšila také Vendula Křížová, která si pro svůj půvab určitě zasloužila více princeznovských rolí. Největší překvapení pro mě ale byla paní Galatíková, v záporné roli jsem ji viděla vůbec poprvé a mocichtivou babu zahrála s přehledem. ()
Dosti podhodnocená pohádka, která opět doplácí na to, že vážněji laděné příběhy ve srovnání s komediálními tady u většiny diváků nemají šanci. Jasně, je to místy dost televizní, kamera mohla být lepší, retrospektiva vypadala dost děsně, ale jinak tu máme dost dobře prokreslené charaktery (některé v důsledku i dost tragické - Bertil, vévoda Marek), věrohodný a smysluplný příběh a ve většině i hodně dobré herecké výkony. ()
Pohádka je sice v šermířských scénách naivní, ale příběh a herecké výkony jsou výborné (zvláště scény Zahajského s Galatíkovou jsou perfektní). Už v dětství při prvním shlédnutí mě překvapila promyšleným dějem, propracovanými postavami a docela ponurým laděním. Co se zas tak moc nepovedlo, je hudba, která, jak je u Simona obvyklé, zní dosti disharmonicky, když sem by se hodily pořádné romantické tóny a hrdinské motivy. Jako celek je to ale velmi dobré, vážné a uvěřitelné. Podobná pohádka: Bronzová koruna. ()
Tohle je jedna z pohádek, která mi od dětství utkvěla v paměti. Tajemný zelený rytíř a temný hrad, kde žije jen stará Mervína a rytíř Bertil. Podmanivá hudba a tajůplné zelené skály, kde se přihodil podivný souboj. Celou dobu pohádka vládne. I vyprávění o vraždě a jedu. Pamatuji si, že jsme ji viděli na chalupě před strašnou dobou a pak jsme si hráli na Zeleného rytíře, který všechny v souboji porazil. Krásná a tajemná pohádka. ()
Veškerá pozitiva - což znamená pěkné exteriéry, přirozeně působící kostýmy, v jádru zajímavý příběh s lehkým nádechem fantasy a několik uznávaných herců v obsazení (Zahajský, Galatíková, Vetchý) - pohřbívá neinvenční až lajdácké režijní provedení. Snaha herců tak přichází samozřejmě vniveč, o nějaké dějové gradaci se v podstatě nedá mluvit a pokusy o napětí a akčnost v dramatických scénách působí místy až směšně. Třeba zapíchnutí jednoho z bojovníků v závěru je tak očividně předstírané, že se člověk až diví, jak něco takového můžou tvůrci se vší vážností divákovi předložit. ()
Reklama