Otevři oči

Už keď bolo doma za mňa vybraté, že si pozrieme španielsky film, vedela som, že to bude psycho :-) A bolo. Španielske filmy mám rada, no nemala som práve chuť. Nevadí, filmový zážitok sa vydaril. Otvor oči síce nebude v mojej sieni slávy, premýšľam nad 3 hviezdičkami, ale tú štvrtú pridám za originalitu a v neposlednom rade aj za to, ako Amenábar dokázal udržať látku pokope, i pri miešaní reality, snov, minulosti, prítomnosti, budúcnosti a vôbec toho všetkého. Cameron Crowe vo Vanilkovom nebi nebol až taký šikovný ;-) (03.03.2008)

Syrovější a řekněme realističtější než Vanilkové nebe, ale právě tím poněkud odtažité. I zde mi vadí přepálená stopáž, protože příběh samotný by vystačil na ty Krajní meze. Na Penélope se sice hezky kouká, ale přijde mi, že tady nemá co hrát, nebo hraje trochu chaoticky, nevyzrále, nevím jak to popsat. (27.07.2013)

Nemôžem povedať, že som fanúšikom mysterióznych orgií, aké pripravil Amenábar. Ale na druhej strane som si so záujmom pozrel dve hodiny skrývačiek, mystifikácií, falošných stôp a celého ďalšieho arzenálu, s ktorým pracoval. A aj keď som zďaleka nerozumel všetkému a ani sa to nepokúšam nejakým spôsobom interpretovať, pôvodné hodnotenie ponechávam. Nakoniec je to myslím jediné hodnotenie, ktoré odo mňa majú jeho filmy, ktoré som videl. Vyjadruje, že mu celkom nerozumiem, ale som presvedčený, že on áno. (09.12.2020)

Můj problém je, že se mi Noriega ani trochu nelíbí, a tak se škodolibostí sobě vlastní přiznávám, že byl přitažlivější se zajímavě znetvořeným obličejem. Celý film ukazuje divákovi dvojí tvář, reprezentantem je scéna, v níž César zvrací a na temeni má masku svého druhého (nebo třetího?) já. Nic není tím, čím se zdálo být. Vše se mění a prolíná. Amenábar splétá pavučinu salt mortale kolem Césara tak umně, že zapomínám, jak moc je mi pohled na Noriegu nepříjemný. (08.09.2023)

Už už jsem se málem nechal odradit tou nálepkou "romantický", ale zároveň mě zlákaly nálepky "mysteriózní/sci-fi/thriller", a tak jsem dal filmu šanci. A hodně dobře jsem udělal. A mám teď docela brouka v hlavě, jestli náhodou u Amenábara tak trochu neopisovali Wachowští, protože celý ten konec a pointa... je prostě takový Matrix nanečisto. Jsem nadšen a příjemně překvapen - co začalo jako tuctový a nudný romanťák, přešlo po slušné fázi dramatické do lahůdkové fáze psychedelické a já bych možná i pětil, kdybych už Amenábarovi nevypětil The Others a Agoru, které se mi přece jen líbily ještě o chloupek víc. A taky musím přiznat, že ten frajírek César mi byl fakt děsně protivnej, tihle namyšlení suverénní borci mi totiž byli vždycky děsně protivní, protože sám jsem nesmělej a děsně citlivej... :) (29.12.2016)