Iluze - film o vlaku

V době prvních poválečných Vánoc vyjíždí ze Stockholmu vlak, jehož cílová stanice je rozbombardovaný Berlin. V jednotlivých kupé, chodbičkách, jídelním voze atd. se proplétají bizarní osudy maniakálního lékaře Henryho, jeho manželky a milenky, nešikovného literárního kritika Gunnara, toužícího spasit svět a tvořit dějiny, egoistického homosexuála, jeho submisivního přítele a v neposlední řadě neštastného zraněného válečného vysloužilce či všudypřítomného průvodčího. V sérii vtipných skečů a inteligentních dialogů, jimž vévodí Gunnarův zájem o Wittgensteina ("Nic nemusí nutně být takové, jaké se zdá být") a Henryho duchaplná racionalizace vraždy vlastní manželky ("Zkrácení života, úleva z utrpení.)", nám švédský režisér servíruje nadprůměrnou komedii, která navazuje na mnohem vážnější filmy, jako byly např. Vražda v Orient Expressu, Trierova Europa nebo koneckonců také cimrmanovská Vražda v salonním coupé, se kterou ji pojí humorná stránka... Skvěle napsaný a velmi vtipně vypointovaný scénář, výborně natočený, s překvapivými momeny a ani jedním hluchým místem. Bavil jsem se královsky. (06.09.2008)

V černobílé tmě uhánějící berlínský expres ukrývá nevšední skupinku cestujících, jedoucích vstříc novým, poválečným začátkům, ale i temnému příslibu zločinu... ne vše ale klapne tak, jak má, snad jen mimo plán smolařského literárního kritika a spisovatele, který odjíždí do Evropy změnit dějiny. Že změna nebude tou nejšťastnější, je zřejmé už z úvodu, ve kterém označí "Pippi Dlouhou punčochu" za propadák. Své šlechetné záměry se pokusí plnit ještě před odpískáním bizarní jízdy plné odkazů i groteskních situací, přičemž není nouze o napětí a rozbor charakterů (muž, který chápe své okolí jako osobní urážku - tomu říkám persona:-)) ani konečné překvapení. Bavila jsem se - královsky. (20.06.2013)

Komedie s kriminálním podtextem, nic nového. Veškeré prvky, ze kterých se film skládal, také nic nového. Padání, shazování, drcení nohou, rány do hlavy, to přece známe z "Natoč to", hluboce pokleslého rádoby humoru. A ta troška koření, aby to bylo alespoň trochu stravitelné, tu nám obstará starý dobrý Wittgenstein, který už dobře okořenil ledasco. A když ne Wittgenstein, tak Mefistofeles naruby: tenhle chce dělat dobro a nakonec dělá jen zlo. Ale i ten už dobře okřenil ledasco. (25.04.2020)

Po pravdě bych očekával mnohem více. Film, kde se potkají ve vlaku nejpodivuhodnější individua, jako manžel, co chce zabít vlastní ženu, milenka, dva homosexuálové, věčný smolař, nešikovný dobrotinec, podezřívavý průvodčí, atd., tak bych čekal mnohem vtipnější podívanou, víc rozehrané scény. Když už zavřu do vlaku takovou skupinu lidí, tak musím scénář vyšperkovat, nepsat tolik klišé situace, které byly k vidění už tisíckrát předtím. (11.08.2008)

Fascinující skládanka motivů a vlivů, které prostor vlaku proměňují v alegorický a konotacemi nabitý prostor – od černo-bílé osudovosti filmu noir, přes klasickou "whodunit" detektivku až po existenciální grotesknost Trierovy Europy. Dalle skvěle žongluje náladami, poťouchlými filozofickými dialogy, v nichž se to blýská jiskřením mezi zdáním a skutečností, mezi religiozitou a zištností; přeskakuje ke groteskním prvkům, kamera hravými změnami perspektivy navozuje zcela protichůdné pocity a Iluze se stávají vzrušující a filmovým jazykem napěchovanou podívanou o směšně-tragické lidské existenci v iluzích a deziluzích. Bohužel, pára časem dochází, okouká se "hitchcockovština", "lynchovština" i "severština" a tenhle vlak dojede do Berlína na samoúčelný volnoběh stále prvoplánovějších vtipů. Jeho skutečná sžíravost se kamsi vytratí (částečně ji naleptají hnusné CGI exteriéry) a zbyde "jen" svérázná černohumorná komedie, jejíž tvůrce chtěl ukázat možná až příliš štědrý rozmach. (09.02.2011)