Tatínek

Patnáct let starý dokument. Kdo by to byl řekl. Zdeněk Svěrák v něm popisuje své zázemí v mládí, které formovalo jeho osobnost a stalo se předobrazem jeho tvorby. Smutnější závěr o konci spolupráce se synem je nyní už jen úsměvný, když si divák uvědomí, že Vratné lahve se nakonec realizace dočkaly a později přišlo třeba ještě i Po strništi bos. Příjemné jsou také informace ze začátků Cimrmanů a kdo s kým se zná už od školy. Snad jen historie Svěrák-Uhlíř se do tohoto dokumentu moc nehodí. I když písničky z jejich tvorby, které v dokumentu zazní, se vždy a všude skvěle poslouchají. (07.01.2020)

Zdeněk Svěrák vyložil ve svém filmu o sobě Tatínek na stůl naprosto všechny karty co měl. Použil pro to formu dokumentu a , ač nerad, uzavírá tak jednu svou kapitolu svého filmového života. Tatínek je hodně melancholický dokument zaměřený hodně na pocity, vzpomínky a život.Co je jeho doménou je naprostá upřímnost a otevřenost, ukazující autora mnoha kultovních filmů, ale hlavně nespočtu krásných a nezapomenutelných hlášek z oněch filmů jako obyčejného člověka z neobyčejným nadáním, který nadevše miluje svoji minulost, Cimrmany a svoji rodinu a rodiče.Svěrák ve filmu odhaluje některá svá tajemství , která byla doposud obyčejnému divákovi neznáma a myslím si, že pro samotného Svěráka se určitě neříkala snadno. Tatínek je shrnutím jeho minulosti, přítomnosti a budoucnosti, kdy zmiňuje možnost natočení dalšího svěrákovského filmu Vratné láhve.Co se mi moc líbilo byl ten fakt, že si pan Svěrák v dokumentu na nic nehraje a nic ani nikoho nevyzdvihuje či neprotěžuje.Co v dokumentu chce je jen otevřít sebe a svůj příběh a nechat do něj nahlédnout pár věrných diváků, kterých je určitě mnoho. Tatínek je doplněn příjemnými melodiemi z jeho filmů a autorskými písněmi. Dále zde můžeme nalést vyprávění o Cimrmanech kam neodmyslitelně patří a jimž pomohl stát se již teď nesmrtelnými.Také spatříte, kde bral Svěrák inspiraci do svých filmů , hlavně pro Vesničko má středisková a Obecnou školu o které se dozvíte, že vlastně byla téměř celá o něm a jeho rodičích. Vše je vyprávěno z úst pana Svěráka, který má obrovskou schopnost převyprávět téměř cokoliv tak inteligentně a rozumně, že je pak výsledek jeho projevu vždy čitelný a přístupný všem generacím.I když šlo jen o dokument, který se přeci jen sleduje jinak než film, konec tohoto snímku mě opravdu dostal a musím říct, že když tak nad tímpřemýšlím vlastně ani nevím zda-li skončil dobře či ne. Každopádně potvrdil jen to co už většina diváků věděla, že pan Svěrák je velice inteligentní a upřímný člověk. (12.12.2004)

Dát dokumentu pět hvězdiček, to by bylo asi trochu moc, ale nemůžu jinak. Tatínek je sice dokument, ale vtáhnul mě jako film, protože Svěrák je úžasný vyppravěč, má obrovské charisma a i detaily dokáže podat tak, že člověk žasne. Svému synkovi tím natáčení hodně usnadnil. Film navíc přinesl hodně zajímavých informací, takže verdikt je *****. (10.01.2006)

Příjemný dokument s laskavým a vlídným Svěrákem - o Svěrákovi. Poodhalí nám, odkud bere Svěrák náměty do svých filmů (autobiografie), i to, že tenhle nadaný člověk umí být i umanutý (nedá si pokoj, dokud synem jeho Vratné láhve nenatočí). Není zde nic nového, to všechno, co tu padne, jsme už slyšeli a známe, ale stejně je to ohromně milý a lidský. (29.10.2011)

Hodně mi tam scházela nějaká výraznější dějová linka, po které bych mohl jít. Jsou to obrazy z života Zdeňka Svěráka a nějaké archivní záběry, nic víc, nic míň. V první chvíli jsem byl zaskočený bezprostředností dokumentu, když tam Svěráka vidíte vybírat si košile a trenýrky, ale jakmile si na tuhle úroveň intimity zvyknete, vlastně nic nového už tam není. (09.04.2016)