Screamplay

Pokus o poctu klasickým horrorům funguje pouze v několika málo momentech, drtivá většina filmu je nepovedená, utahaná a nudná. rromou distribuovaný režijní debut Rufuse Butlera Sedera byl zároveň i jeho labutí písní. Možná je to škoda, nejsilnější devizou snímku byl rozhodně on sám v roli Edgara Allana s mimikou a výrazem velmi blízkým Reinfieldovi Dwighta Frye. (04.11.2007)

Screamplay se tváří jako pocta starým němým hororovým filmům z období expresionismu a také sem tam propašovává do děje i neco z universalovských filmů ve kterých hrál Boris Karloff. Bohužel jde o dílo vzniklé pod patronátem undergroundové firmy TROMA. Tromácké filmy mám hodně rád. Teda aspoň některé. Tentokrát ale její typický "sračkoidní" humor do filmu jenž má být poctou Kabinetu doktora Caligariho vůbec nezapadá. Atmosféra exprecionismu je zachycena celkem verně. Jenže herecké výkony jsou skoro až ochotnické. Snad jen samotný režiser R. B. Seder v titulní roly snaživého pisálka Edgara Allana celkem ujde. Jinak atmosféra veškerá žádná. Napětí jakbysmet. A gore efektů je pomálu. Ale ty se sem stejně vůbec nehodí. Divný, nudný a zbytečný film. (02.10.2007)

V rámci produkce spol. TROMA dost neobvyklý úkaz. Nejedná se ani tak o parodii jako spíš o pastiche. Hravě napsaný scénář k filmu Screamplay, který se jak svou formou tak obsahem hodí do programu filmových klubů, obsahuje zdařile a vtipně zpracovaný příběh o tom, jak mladý scénárista píše scénář pro "krvák", jehož náplň se začne uskutečňovat v realitě - lze brát jako svéráznou variaci na téma umělecké sebereflexe (metarovina filmu); parafrázi exploatačních filmů, expresionistických hororů atd.; nebo zábavnou podívanou s příjemným hereckým výrazivem hlavního hrdiny Allana Edgara (představuje ho Rufus Butler Seder) s řadou vtipných momentů a drobných skečů a chytře vymyšlenou narativní strukturou. Nemyslím si, že by Screamplay obsahoval nějaká slabší, nudná místa. Film svou strukturou a koncepcí tématu zločinu, který se "přelévá" z meta-roviny fikce (scénář psaný hlavním hrdinou) do vlastní roviny vyprávění připomíná Trierův filmový debut Prvek zločinu (Forbrydelsens element) - toto srovnání ovšem nutno brát s velkou rezervou. (17.02.2009)

Že Screamplay má něco jako screenplay je u značky TROMA milé překvapení, ale k čemu je poctít, když se divák musí postit.. Parodický konglomerát grotesky, německého expresionismu, hororů Universalu a filmu noir usazený v lesku a bídě místa, co scénáristy mačká jak odšťavňovač, sice možná inspiroval Coeny u Bartona Finka, ale z hlediska komična, či náhledu na křehkou svébytnost filmařské duše nemá (krčíc se u kotníků Burtonova Eda Wooda) moc co nabídnout. No nic, vrah je nyní odhalen a i když mu nejdou nasadit pouta, lze ho jednou provždy zavřít. Nevím jak vy, ale já bych to oplakal.. (11.11.2013)

[TROMA] Docela bláznivý retro. Mladý nadšený scénárista Edgar přijede do Hollywoodu s vidinou úspěchu, tak jako spousta ostatních, jenže jeho návštěva se zvrhne v sérii vražd. Navíc podle scénaře, který Edgar s tak ďábelským výrazem buší do svého psacího stroje... Nefalšovaná hra světla a stínu dělá ze Screamplay obrazově výtečnou podívanou. Jako taková nepostrádá ani vyšinutý humor nebo působivé charaktery, tady v čele s uhrančivým Edgarem mírně úchyláckého vzezření. Škoda jen, že to po skvělém úvodu trochu ztratí spád. Ách jo, jenže takovéhle filmy by měly vznikat častěji... (24.01.2008)