Posedlost

No, abych řekl pravdu, bylo mi úplně jedno, kdo byl nějakej básník Ash a jeho šukna Chrisabelle. Nejde mi do hlavy, proč existují lidé, kteří se jinejm lidem, obzvláště mrtvejm a slavnejm, chcou hrabat v poště a v životě. Co je účelem takové práce? Pomůže to snad nějak lidstvu? Takže dvě hlavní postavy mi taky moc sympatické nebyly. Herci jo, ale postavy ne. Nejdřív jsem si myslel, že ten Ash byl skutečnej básník, ale asi ne. Cesta dvou šťouralů po stopách minulosti byla navíc dost zmatená, takže jsem nevěděl, jak na různý věci přišli a tak (něco bylo z veršů, něco z dopisů a něco asi jenom tak z prdele - každopádně se slovenskejma titulkama jsem z toho nevěděl hlavu ni patu (a to slovensky nomálně rozumím) a angličtina samotná mi v některejch pasážích přisla dost těžká). Takhle zůstal akorát dobrej dojem z G. Paltrow, které to jako vždy slušelo, a z A. Eckharta, kterýho jsem si oblíbil v jiným filmu a od té doby mě to drží. PS: Jennifer Ehle, hle ju, celkem pěkná, ne? Taková zajímavá... (15.11.2007)

Film se mi libil natolik, ze jsem si koupila i predlohu, ktera samozrejme film predcila v mnoha smerech, ale stejne jako knihu, kterou jsme precetla nekolikrat, tak i film jsme videla nekolikrat a porad bavi. Mozna to budou i moji zalibovou stourat ahledat souvislosti a tka tohle tema je mi velmi blizke :) (10.03.2009)

Akademická červená knihovna provazuje utajenou dobovou romanci ženatého básníka a (lesbické) básnířky se současným pátráním literárních vědců, kteří se na základě nově objevených dopisů vydávají v jejích stopách (a také směrem k sobě). Příjemná sbližovací záležitost selhává přimícháním mělkého dramatu, zároveň nefungují jiné než ony lehké romantické emoce mezi dnešní dvojicí – uvolněným Aaronem a roztávající Gwyneth. (12.02.2021)

Gwyneth je krásná, obzvláště když rozpustí své zlaté vlasy a do filmu se celkem dobře typově hodila. Aarona mám mnohem radši, když v LA hubí emzáky místo toho aby vyčerpaně hloubal nad tou či onou kudrdlinkou 150 let starých vešů a jako chlap se tu u mně tedy zcela znemožnil ! :-). Tvůrci filmu nám předhodili Viktoriánský přeslazený bonbónek, který i když byl dobře zabalen v krabici a uložen pod zemí, nechutná tak jak vypadá. Vlastně z něj zbyl jen takový prázdný obal, otisk času. Uvnitř nic. Film jmenující se posedlost by měl nabídnout mnohem více nežjen nudu, nudu a nudu. Za mne jsou to jen dva zapečetěné dopisy. * * (16.02.2015)

Velmi příjemný snímek, na který jsem náhodně narazila v dopoledním televizním vysílání. Tato komorní, ale nikoliv nudná romance mne upoutala prolínáním dvou milostných příběhů, kde obzvláště ten o osudu dvou viktoriánských básníků s Jeremy Northamem a Jennifer Ehle mne zcela okouzlil a zatlačil do pozadí hlavní linii filmu. Vůbec celé herecké obsazení bylo působivé, hudba velmi příjemná a krajina fantastická. Takové filmy mám ráda. Bylo to nevšední zaměstnání hledat v časech dávno minulých bílá místa v osudech slavných osobností. Taky bych ho brala. (24.01.2013)