Pink Floyd: Živě v Pompejích

Tlukot srdce mého je ještě slyšitelný, tep hmatatelný...postavy klopýtající v dusivém kouři. Z dáli zvuky prapodivné, mrazení a nepříjemnost vyvolávající, země probublávající, třas - a pak s rachotem pekelným láva vyvěrající z nejtemnějších hlubin země a já chtěla pryč pryč z toho lomozu a hluku drásajícího! Na chvíli úleva přišla v psím blues Mademoiselle Nobs chrtice afghánské dlouhosrsté než přehlušila je šílenost šílenější s tvářemi zkázy hrůzou zkamenělými... *** Pohlazení hladivě paličkované Nicholase Masona přehlušil zvuk ryčných činelů, kdy Roger Waters počal do nich mlátit jak pominutý. Pak s kreacemi atletickými přesedlal na gong obří a celým člověkem bušil a bušil do mých uší uštvaných... Mladý David Gilmour na sólovce pákou řadící lomcoval zas a válečkem plechovým strunami břinčel. Nato Rick Wright klávesy vzbouřil... Užívali si to vlasáči ušatí postaveni v amfiteátr řecko-římský s vládcem Vesuvem tyčícím se pyšně nad hlavami jejich. A kameny křičí historii černou jak láva spící, stíny Pompejí zaplaveného magmatem žhnoucím žalují, když zastavil se život právě teď...A Saucerful of Secrets (Talíř plný tejemství)... V Echoes dralo se světlo pomalu na povrch a já konečně vydechla. Než jej opět pohltila silueta mocné sopky dřímající... (Doplněk hudební v mém Deníčku.) (07.09.2014)

Jsou věci, které se prostě hodnotit nedají. Jak jinak může zapálený fanoušek Pink Floyd ohodnotit koncert v prázdném antickém amfiteátru v Pompejích, kde se hraje to nejlepší z předdarksidovského repertoáru skupiny, vše je nasnímáno výbornou kamerou, která si hraje s jednotlivými muzikanty, hudbou i vybavením (Pink Floyd London :-)), než za 5*? Na to stupnice nestačí. Na skupině je vidět, že jí to v té době prostě klapalo, což je jasné i z přiložených záběrů z natáčení Dark side, ale i z vlastního vystoupení. zásadní je, že Pink Floyd v té době fungovali jako skupina, všichni členové byli rovnocennými partnery, což se na záznamu například projevuje velkou pozorností věnované bubeníku Nicku Masonovi a jeho bubenickým kreacím a hlavně klávesáku Ricku Wrightovi, jehož pozice v kapele později začala slábnout až se na čas zcela vytratila. Jsou to právě jeho Hammondky, které se v té době zásadním způsobem podílely na naprosto originálním zvuku Pink Floyd. Člověk si uvědomí, že právě taková atmosféra, jako čiší z Live at Pompeii byla ta správná pro natočení hudebního veledíla Dark Side Of The Moon. V historii dobrých skupin je doba, kdy skupina dosáhne absolutního sladění, kdy do sebe vše zapadá a daří se a právě v takovém okamžiku zachytil Adrian Maben Pink Floyd, za což mu patří věčné díky. (13.09.2010)

Kdysi jsem tady krizitoval někoho za to, proč si pouští koncert kapely, kterou nemá rád a dává pak nízké hodnocení. Já však mám Pink Floydy rád a jejich hudba je bezpochyby geniální, ale koncertu v Pompejích jsem na chuť prostě nepřišel. DVD sice obsahuje 7 písniček (při čemž je první a poslední stejná), ale nejsou při sledování nijak zvlášť dobře postřehnutelné a nejedná se ani o nějaké extra megahity. Většinu času totiž tvoří hluboké filosofování, jestli jsou Pink Floydi páni nebo otroky své aparatury, nemůžu si pomoc, ale pro mě těch 92 minut byla nuda a utrpení. A opravdu to není tím, že bych je neměl rád. (19.01.2011)

Moc krásné, jsem fanoušek PF, takže pro mě je to ještě něco malinko víc. Super prostředí, na svou dobu slušný zvuk - a hlavně výtečný výběr skladeb + atmosféra filmu jako celku. Viděl jsem Directors cut, ve kterém jsou navíc mezi skladbama takové neformální rozhovory se členama kapely - fakt moc příjemné - pro mě co se týče PF vede Watersův "In the flesh" koncert, ale tohle je hned v závěsu... 9/10 (28.10.2005)

Surrealistická a nápaditá hudba Pink Floyd zakotvila v starobilom amfiteátri v Pompeiách a priniesla nám ojedinelý hudobný zážitok v rockovej histórii. Atmosféra, ktorá vlaje z hudby Pink Floydu v early 70´s je v tomto prostredí ešte umocnená atmosférou prastarého prázdneho amfíku so štyrmi geniálnymi hudobníkmi uprostred. Tá hudba akoby bola zrazu napísaná odjakživa, ožíva spolu so špeciálnymi efektmi a zábermi na staré skulptury a budovy. Tu nestačí zavrieť oči a nechať sa unášať niekedy až šialenými, totálne psychedelickými pasážami, tu sa treba aj POZERAŤ. Kúsky ako Echoes, Careful with that axe, Eugene, Saucerfull of Secrets alebo krásne bluesové Mademoiselle Nobs tu možno vidieť v jedinečnom podaní. Fanúšikov určite potešia aj Dark Side of the Moon sessions čiže zábery z nahrávania ich najlepšieho albumu DSOTM. Niet čo dodať, pre fanúšikov klenot pre neznalcov rannej hudby Floyd totálna strata času. Týmto ešte dodatočne vzdávam hold nedávno zosnulému Richardovi Wrightovi, bez ktorého by Pink Floyd nebol tým čím je... R.I.P. Richard. (18.09.2008)