Ženy pro měny

Společně s Českým snem mi tyto filmy dokázali, že v česku roste nová kvalitní vlna mladých režisérů a originálních autorů svých děl. Tyto dva filmy bych promítal ve všech školách povinně a Ženy pro měny by jistě měli velký dopad a konečně by možná i některým ženám( dívkám) otevřeli jejich oči. Tento film ukazuje ženy opravdu ve světle, který si nikdy asi pořádně nepřiznají a vliv časopisů jako je Cosmopolitan je opravdu až alarmující. Erice Hníkové musím pogratulovat, protože stvořila něco nad čím se musí člověk opravdu zamyslet a pokývat nevěřicně hlavou. (15.09.2005)

Opravdu rozporuplné pocity. Už v případě studentky VŠE Karolíny Chudé. O jejím smyslu života, vyplněném neustálými návštěvami supermarketů, až chorobnou závislostí na módních trendech a neskrývaného zklamání, že Dara Rollins má stejné kalhoty, jako má ona sama, si můžu myslet co chci (a opravdu jsem se notně bavil na její účet), ale její posedlost svým "lookem" (její vlastní slova) můžu těžko ironizovat, pokud nepřekročí běžnou normu, což se tady myslím nestalo, i když se mně autorka snažila přesvědčit o opaku. Při Karolinným představování výbavy její koupelny s deseti druhy drahých tělových mlék, všemožnými šampóny, mýdly, pěnami do koupele a všelijakými kondicionéry, jsem si připadal z pozice muže s jedním mýdlem a jedním šampónem (hlavně když to pění a čistí) jako na procházce s Alenkou v říši divů, ale asi zde těžko zde mluvit o jakémsi podlehnutí reklamní manipulaci. Prostě pečlivá starost o svůj vzhled a žena - to k sobě pasuje a platí od hajzlbáby z ČD nádraží Dolní Měcholupy až po britskou královnu. Potom i jakési pseudo alarmující titulky, kolik se v ČR utratilo za kosmetiku, mě připadají bez jakkékoliv výpovědní hodnoty. Rozporuplným byl i příběh patnáctileté Zuzany, usilující o kariéru modelky. Zde zamrazilo u momentu při příjímacím pohovoru, kdy šéfka castingové společnosti na kost vychrtlou Zuzanu přesvědčuje, aby ještě pár kil shodila. Vidět postavy těch holek, které by si mohly brnkat o žebra, bylo až nezdravé a tady mohla Erika Hníková klidně přitvrdit v bližším přiblížení pocitů potencionálních anorektiček. Jenže životní příběh Zuzany je absolutně bez problémů, končí úspěšné a těžko se zbavit dojmu, že může být povzbuzením pro jiné vychrtlice a potvrzením jejich "správnosti" konání ve snaze shodit ještě nějaké to kilo navíc. Bizarní, ale rovněž rozporuplný, je příběh obracečky plechů ve Škodovce paní Evy, která podstoupila za těžký prachy dvě chirurgické operace - modelace ňader a nyní se chystá na třetí, kvůli o 2 mm většímu lůžku okolo bradavky. Zajímavé, ale vlastně o ničem nevypovídající, protože autorka zde ukazuje až příliš velký extrém, který nevypovídá o drtivé většině dnešních žen, aspoň tedy doufám. A tak jediný příběh, kde autorka strefila hřebíček na hlavičku, je osud paní Magdy, ženy, která zbytečně utratila desítky tisíc za hubnoucí přípravky, včetně podvodného "hubnoucího" cédečka. V jejím příběhu věřím, že se spousta žen našlo (zdravím Halinu Pawlowskou) a možná se některá z nich chytila za nos, poučená i krásně katarzní pointou Magdina úsilí, jejím konečným "objevem", že nejlepší a nejúčinější je hejbat se a nežrat. Přes všechny mé výhrady je ale neoddiskutovatelný faktem, že Erika Hníková natočila dokument, který přes svoji nevyváženost nenechá nikoho lhostejným. (28.11.2005)

Předem bych se chtěla omluvit za poněkud delší komentář, ale myslím si, že je dost nutný. Absolventka FAMU Erika Hníková totiž natočila dílko, za které by se nemusel stydět ani Michael Moore. Tématem je ženská krása a manipulace s ní, tedy byznys, ve kterém se točí miliardy korun. A jedním z největších aktérů tohoto byznysu je vydavatelství Stratosféra, které produkuje 14 časopisů objevujících se na českém trhu. Samotný dokument je sice na 4*, protože od jeho poloviny už nesledujeme konfrontaci, ale "jen" příběhy jeho 4 hlavních hrdinek (začínající modelky Zuzky, krásou posedlé studentky ekonomie Karolíny, pod kudlu plastického chirurga jdoucí Evy a konzumentku všech možných i nemožných hubnoucích přípravků Magdy). Těch 5* jsem si ale nemohla odpustit, neboť snímek nutí k zamyšlení a zamyslet bychom se opravdu měli, obzvláště paní šéfredaktorka časopisu Cosmopolitan. Ta totiž tvrdí, že svým časopisem nikoho nechce ovlivňovat ani mu vnucovat jeho obsah, což je naprosto nehorázná lež, když si uvědomíme (stejně jako milá paní šéfredaktorka), že tenhle byznys na manipulaci a ovlivňování stojí. Pokud totiž nepřesvědčíte 16-ti letou dívku, že její míry 83-62,5-94,5 jsou poněkud nesprávné, nekoupí si všechny ty Vitalinei, Aquila aqualinei a Ultra, fit&slimy. Nejhorší ale je, že na podobný trik naletí i dospělé ženy. Pro mě přesto zůstává nejpůsobivější scénou filmu finále soutěže Topmodelka nového tisíciletí (že neuhádnete, kdo vlastní agenturu Company models, pořádající tuto soutěž ? Stratosféra přece :) ). Tady jde na konci po molu asi 14 dívek ve stejných tričkách, stejně vysokých a vychrtlých. TOVÁRNÍ PRODUKT NA BĚŽÍCÍM PÁSU. Zbývá dodat jediné : Děvčata, nedejte se. Když totiž předložíte svému partnerovi 10 fotografií různých žen (hubených, tlustých, malých i velkých, blondýn i brunetek) a zeptáte se ho na tu nejkrásnější, ujišťuji vás, že 180 cm vysoká blondýna 90-60-90 to rozhodně nebude. (27.11.2004)

1011. hodnocený film: Musím uznat, že to byl docela zajímavý dokument o tom, jak holka nebo žena dokáže propadnout módním trendům. Pak jsem se taky pozastavil nad tím, jak moc české ženy utrácejí za dámské časopisy a také jsem naprosto zíral nad neochotou redaktorky dámských časopisů z vydavatelství Stratosféra. Paní, místo toho, aby byla ráda, že jí takhle udělá někdo reklamu a možná přispěje k ještě většímm prodejům, se otočila a odmítala odpovídat na otázky, na které neznala odpověď. 3* si ale stejně zaslouží, protože byl pro mě dosti překvapující. Akorát bych příště upustil od sledování nějaké pipiny, která je z ošklivky rázem princeznou. To už je hooodně staré téma. 3* (10.04.2011)