Restaurace

"To víš, Pražskej výběr to není." Nesentimentální, skoro syrový, zároveň však velice lidský příběh z doby, kdy jídlo v restauraci stálo 24,20 Kčs, vypráví o tom, že ženy mají mnohem větší bolesti, než jsou ty při nichž pláčou, vznikl v brněnském studiu Československé televize, podle vlastního scénáře režisera Vladimíra Drhy a bohužel byl natočen na velmi nekvalitní materiál, tolik typický pro televizní studio Brno. (15.09.2015)

Mám za to, že je nějaký předpis, kolik procent času musí vysílat státní rozvid z regionálních studií. Asi proto jsou noci brněnské. Nahrávám si ty inscenace a jsou často výborné, třeba jako tahle. Zdůrazněně civilní a přitom vřelé pojetí, originální náměty, nepředvídatelné záplatky. A většinou výborní herci, kteří nejsou tolik okoukaní. (18.03.2012)

Na začátku mě úplně pohltila ta Františkova melancholická osamělost... Díkybohu za humor, který následoval. Humor dvou lidí, kteří se ani nehledali, přesto našli a dali dohromady. Jejich námluvy - to byla roztomilost sama... "Třeba, že bysme šli do kina. - Nooo, nebo do biografu!" A pak najednou konec. Zmizela radost, hravost i melancholie. Zůstal jen smutek... (27.04.2016)

Hodně nudné drama. Brala bych to hlavně jako dokument socialistické gastronomie, přístup číšníků k hostům (přestože jedli, museli uprostřed jídla zaplatit, když byl člověk v "lepší restauraci", tak tam stále byla slyšet kasa atd.). Nebýt Zdeny Hadrbolcové, tak bych utekla za půl hodiny. I tak jedna hodina byla až až. (06.10.2014)

"Já nepláču". Tento film má dost smutný konec. Smutno mi ale bylo i z dost pomalého tempa některých scén filmu. Sledovat třeba dlouhé minuty Františkovu samotu v jeho bytě ozvláštněnou jen tím, jak opakovaně křičí do telefonu na svou starou tetu, no nevím... Trochu nuda. Smutný byl i pohled na starou Natašu Gollovou s nepřirozeně nakřáplým hlasem. A ty scény s hostinským, jak se dost neurvale chová k zákazníkům. Ať "žije" reálný socialismus :D Ve filmu je určitě i dost poměrně roztomilých či vysloveně vtipných momentů. Jde zejména o momenty spojené s namlouváním Zdeny s Františkem ("Třeba, že bysme šli do kina. - Nooo, nebo do biografu!") a následným krátkým údobím jejich společného štěstí ("Dej mi pusu. Já měla česnek, já kyselé rybičky"). Nebo třeba když František "filosofuje" se svými kolegyněmi v práci ("ženy mají mnohem větší bolesti než jsou ty, při nichž pláčou"). Co mě zde ale trochu vadilo byly někdy trošku nepřirozené střihy mezi jednotlivými scénami (třeba mezi scénou v restauraci a scénou u tety). Tři hvězdičky si však tento film rozhodně zaslouží. Když pro nic jiného tak proto, že ukazuje, že i když je život ve stáří občas hodně smutný, někdy může aspoň na chvilku zasvítit sluníčko. A pro takové chvíle stojí za to žít. (14.10.2017)