Videodrom

David Cronenberg je odjakživa jiný režisér a ukazuje věci odlišným způsobem než ostatní. Jeho vize a nápady, které se projevují efekty působícími velmi reálně, jsou jednou fantastické, aby podruhé byly spíše odpornými. tato nevyváženost je i ve Videodromu, který se věnuje studii nejen lidské touhy po uspokojení, rozkoši, ale také samotnému kultu VHS nebo spíše televizního vysílání obecně. Některé scény nebo náznaky mi trochu připomínají pozdější dílo Cronenberga ExistenZ, které se však dokázalo ponořit do paranoie a chápání reality ještě hlouběji a děsivěji. Videodrom je pokus, který svým paranoidním způsobem reaguje na televizi a její obrovskou rozšířenost a možná i všechny záporné (i zdravotní) vlivy na lidstvo, ale také ukazuje člověka samotného, kterému je představen svět, po kterém začne toužit a on ho prostě musí chtít. Chtěl bych vědět, jak Cronenberg udělal tu scénu s tuším televizí a vlnami na ní ... (05.10.2008)

Na tenhle bizár je jakýkoliv můj komentář krátký, takže se tu nebudu ztrapňovat nějakými rádoby zasvěcenými rozbory díla, Videodrome je fakt divočina. Na psychedelické úchylárničky a nechuťárničky se každopádně dycinky rád podívám. Cronenberg se mimochodem docela dobře trefil v předpovědi vytváření virtuální reality všemožnými masmédii, i když ta naše současná virtuální realita je přece jen poněkud normálnější. Trefný byl i jeho postřeh, že "Severní Amerika je pořád měkčí a zbytek světa začíná být tvrdý... Vstupujeme do divošské éry... Budeme muset být přímočaří a silní, máme-li přežít..." No, jestli to takhle viděl už v roce 1983, tak by mě zajímalo, co říká dnešní situaci. Navíc Amerika je tvrdá pořád dost, i Rusko, zato změkčilá Evropa je bohužel na odpis... Kromě výborného Woodse jsem strašně moc rád viděl v pořádné herecké akci i Debbie Harry, jednu z mých zpěvaček nejoblíbenějších. A celý konec jsem si stále pobrukoval její "Oooh warm and soft, in the flash...". (22.04.2017)

„Televize je realita a realita je méně než televize.“ Ďábelské. Cronenberg v tomto svém mediálním body hororu roubujícím jeho oblíbená témata tělesné a duševní transformace/deformace a manipulace na městské legendy (televizní vysílání způsobující mozkové nádory, mozkovymývačná televize ovládaná americkými pravičáky, snuff filmy) předjímá život ve virtuálním světě - na internetu, který je u něj reálnější než život skutečný a to tak, že smrtelně. "Má to něco, co ty nemáš. Má to svou filozofii. A proto je to tak nebezpečné." (16.03.2008)

„Televize je realita a realita je méně než televize.“ Jak příznačné v dnešní době. Na Cronenbergovi mě strašně baví jedna věc, vzhledově na první pohled vypadá přesně tak, jaký točí filmy – vyšinutej psychopat. U Videodromu k tomu v první půli přidal i trochu filosofování. Zatím jeho nejlepší film, co jsem viděl. Zpočátku se to tváří jako drsnější thriller o snuff pornu, ale nebyl by to Cronenberg, aby to nechal jen v této „světské“ a „reálné“ rovině a nepřivedl to ve druhé půli do šílené a poměrně ujeté psychologické zběsilosti s několika úchvatnými scénami – viz např. první halucinační úlet s pistolí. (26.09.2009)

Nikdy ho nelákaly sekery v hlavách obětí nebo uječené polonahé modelky, na které za rohem číhá smrtelné nebezpečí. Kanadský (úchylný) klenot David Cronenberg – jiný a tolik se lišící od většiny ostatních – má raději genetické nebo technologické kolapsy, ze kterých pramení psychický rozpad člověka. Stejně jako v jeho kultovní Mouše i tady dominuje záplava práce maskérů a trikařů v souvislosti s postavou ředitele kontroverzního televizního kanálu plného erotiky a násilí, který se propadá do světa, v němž realitu nahrazují divoké vize. Aneb jak se pohledem vizionářského tvůrce mění James Woods prostřednictvím vývoje moderních technologií. Dráždivý autor s citem pro úchylné detaily opět šokoval. (14.07.2019)