Swing Kids

Film, který měl silně našlápnuto k nejvyššímu hodnocení, ale ta poslední půlminuta, kde na sebe všichni řvou s napřaženou pravicí, na mě bohužel nijak nezapůsobila, dokonce bych řekla, že můj dojem z jinak velmi osobitého a drsného filmu sráží. Přesto si ale neodpustím nevynášet na ČSFD téměř neznámé Swing Kids do nebe. Ze subjektivního hlediska to ani nijak jinak nejde. Ten film spojuje vše, co mám ráda; swing jakožto můj nejoblíbenější hudební žánr, Kennetha Branagha jakožto jednoho z mých nejoblíbenějších herců, nacistické Německo jakožto jedno z podle mě nejzajímavějších období historie a Prahu jakožto město, které přece jen znám celkem dobře. Přes tohle vše ale pořád vyčnívají důvody objektivní, tenhle film má totiž takový drive a sílu, že se většina nacistických velkofilmů může jít zahrabat. A Kenneth (ano, já vím, že už jsem ho zmiňovala) je pro role nacistů jako stvořený, dokonce bych řekla, že mu tento počin sedl více než pozdější Konference ve Wanssee a Valkýra (kde byl ale také úžasný). Kdyby nic jiného, už jen jeho a Baleův herecký výkon tahá tento film nad vody průměru. A ačkoliv vím, že jméno v titulcích odmítl, aby nebyl zmíněn nad všemi "dětskými" herci (což by se, jelikož byl v době uvedení hvězdou, nejspíše stalo), nemůžu se zbavit dojmu, že by si ho více než zasloužil. (02.05.2010)

Tomuhle já říkám zjevení! Tenhle film není žádná Pomáda jak by se z názvu mohlo zdát. To je tvrdý střet mládí s ideologií, totality se svobodou a dokonalé zobrazení plíživého nebezpečí propagandy. Pracuje s motivy jako je otázka viny, odvaha udělat správnou věc i za obrovskou cenu a mnoha dalšími. Donutí vás přemýšlet, jak byste se zachovali v takové situaci. Jako Peter? Nebo jako Thomas? Není snadné takovou věc objektivně rozhodnout ani není namístě někoho odsoudit. Ve filmu byla spousta velmi silných momentů, ale byl jsem přesvědčen, že scénu Peterova prozření nic nepřekoná, ovšem pak přišlo finále a to jsme si ucvrnkával do trioly. Neuvěřitelný filmový zážitek, který mě totálně emočně vyždímal, a který ve mně ještě teď rezonuje jako atomová exploze. Přesně tohle je totiž jeden z důvodů, proč mám filmy tak rád. Tak Swing Heil! (13.03.2009)

Další kousek z hudebního prostředí. Předefčírem sem si píchnul blues z USA, včera swing z Dojčlandu :o). Hudebně mě teda rozhodně bere víc blues, než swing. U filmů je to ale uplně naruby. Tenhle film je obrovsky silnej v hercích. Jednoznačně nejvíc dává batman - Bale. Tenhle týpek na plátně dokáže všecko strhnout na sebe, byl to absolutní frajer už v mládí a teĎ v tom pokračuje. Jeho nej kámoš (ten herec, kterej je nej kámoš doktora House) taky umí zahrát a ani jeho postava (uplně ta nejhlavnější) vůbec nezaostává. Jejich společné taneční kreace se mi hodně líbily, sice to připomínalo rock ´n roll, ale co už. Dycky sem si myslel, že kamarádství může narušit jen ženská nebo prachy. Tenhle film je jasným důkazem, že i ideologie! Těžko říct, jestli by se něco podobnýho v opravdickým kamarádství stalo, ale tady sem tomu věřil. Čemu sem ale už nevěřil, tak že se hlavní hrdina vrátil (po uzavření klubu) do toho stejnýho klubu, ve kterým se dál hrál swing i přes zákaz. Tomuhle se mi nechce věřit, že by se stalo. Konec špatný, všechno dobré :o) (27.03.2015)

Můj pane, i po osmi letech je moje srdce kompletně zlomené pokaždé, když si na ten film vzpomenu. Režisér měl neuvěřitelné štěstí, že se mu podařilo hlavní role obsadit mlaďochy schopnými takhle brilantně soustředěných výkonů. (Věčná škoda, že Robert Sean Leonard nakonec zakotvil v televizi a na divadle, ráda bych viděla, kam by ho velké plátno zavedlo.) Ale kdyby film nedisponoval tak krásně těžkým románovým obloukem, tak by sebelepší Thespidové nebyli nic platni. Oči kamarádů se vyprazňují, deziluze je čím dál hmatatelnější a příchod konce světa je nevyhnutelný. Jak potom bude vypadat poslední tanec. Ideální výchovný film pro pubertální děti. -"It don't mean a thing, if it ain't got that swing." ♥ (01.09.2016)

Je fajn zjistit, že se Němci nedělili jen na nacisty a mlčící většinu, ale do zavádějících se "pořádků" jim zasahovali odvázaní narušitelé, zvaní swingaři - jenže, v rozdílnosti charakterů se navzdory ušlechtilým pohnutkám leckdo neubránil lákavému náhledu na vlastní vznešený původ a šikovně roubovanými štěpy se zvolna nechal vyšlechtit z lidské podoby... V atmosféře strachu, která musela tížit o to víc, že nepřítel byl vnitřní, tak ani v katakombickém víru swingového třeštění nebylo možno setrvat věčně - a výběr ze tří pochmurných možností rozhodně nebyl příjemnou alternativou... Vážnost tématu nadlehčila swingová bezstarostnost s živelnými tanečními výstupy, které si nešlo nevracet, a také mé osobní přání - stát se Naďou Konvalinkovou - se ví, že ne napořád, jen v moment, kdy se po ní válel Christian Bale ;-)... a jako třešnička na protektorátním dortu - kolaborující Rudolf Jelínek (poznal jsem tě, Jasná), i když v titulcích jeho jméno nefiguruje :-) Až na americký konec, jasné Swing Heil! (11.12.2013)