Když v ráji pršelo

S krásným románem Jana Otčenáška to má pramálo společného. Z knihy celou dobu dýchá poetika Šumavy a klid tamějšího místa, to se filmu naprosto zachytit nepodařilo. Harmonický vztah Lídy a Petra je zde takový umělý stejně jako ostatní postavy, které mají v knize zcela jiné psychologie, jsou zde jen uměle vytvořenou stafáží. Je to škoda, že si tak krásný příběh vybrala pro zfilmování nezkušená režisérka, které se nepodařilo ztvárnit tak milý a lidský příběh dvou mladých lidí na samotě Šumavy. Pár momentů na vás trochu poetičtěji zapůsobí, aby je za chvilku vystřídali zcela nepatřičné pasáže. Většině diváků bych radil, jestli mají rádi knihu, tak se do filmu nepouštět a nechat si krásný příběh vymodelovaný ve své hlavně nezkažený touto nepodařenou záležitostí. Dabing Zdeňka Podhůrského je naprosto zbytečný stejně jako poslední scéna, která se do románové linky ani trošku nehodí. (14.08.2018)

Poetický "Kachyňovský" film, který ukazuje, že když má mladý člověk sen, jde si za ním a nehledí na překážky, které mu předkládá život. Režisérku Magdalénu Pivoňkovou nějak neznám, ale musím přiznat, že tento její debut dopadl na výbornou. Snové části zpříjemňují vyprávění a dávají tomu větší kouzlo. Mladá dvojice ( Ivana Vávrová a Zdeněk Podhůrský) se výborně doplňuje a postava, kterou ztvárnila Jiřina Jirásková, mi připomíná 'baby' z filmu Sestřičky. Škoda, že je snímek pozapomenutý, protože takové příjemné a pohodové filmy na českých obrazovkách skutečně chybějí. (01.11.2013)

Při prvním shlédnutí jsem neměl načtený román, ale film se mi docela líbil. Po druhé jsem se na něj díval již se znalostí literární předlohy a moje dojmy byly přibližně stejné. Film se knize nevyrovná, o tom není pochyb, ovšem v žádném případě není rovněž vhodný k zavržení. Má příjemnou atmosféru, pěknou hudbu a civilního Zdeňka Podhůrského. Film se v televizi vysílá zřítka, ale když na něho narazíte, klidně se podívejte. Příjemně se na to kouká. (05.02.2008)

Já jsem měla pocit, že se při sledování ocitám uprostřed něčí noční můry a pak se z ní z nějakého dosud mě neznámého důvodu stala moje. Měla jsem problém tohle vůbec dokoukat. Jednoduchý příběh zpackaný. Paní Pivoňková se zřejmě pokoušela napodobyt Kachyňu nebo se někde zhulila, protože tohle je totální haluz. Hudba Petra Skoumala je taky moc výživná. Tohle jsem neměla vidět, protože se chystám vzít Otčenáškovu knihu do ruky a přečíst si ji. Jedna hvězda je za Jiřinu Jiráskovou, ale nevím, proč sem vůbec lezla. (01.08.2018)

Měli jsme farmu... ne... nečekejte, že v Africe, nebudu začínat úvodní větou knihy a filmu Vzpomínky na Afriku. Měli jsme zkrátka takovou farmu tam v lesích kousek od Žatce... Opuštěnou, zpustlou, ale velmi krásnou a byl jsem tam šťastný. To místo dodávalo energii. I já jsem snil, že bych tam snad jednou možná mohl žít, ačkoliv civilizace byla daleko. I když už bylo po sametu a dříve nemožné se stávalo pozvolna možným... A samozřejmě, nechtěl jsem tam žít sám, ale s někým, kdo by tam byl také šťastný a nevadilo by mu spíš než s lidmi žít s přírodou. No nestalo se a farmu odvál čas, nikoliv však z mých vzpomínek. A tak půjdu proti proudu i zdejším velkým zdejším znalcům filmařiny. Romantické a poetické filmy jsou takovou extra disciplínou v kinematografii. Autor se nám filmem snaží něco sdělit, předat a mnohdy jednotlivé obrazy kouzlí z vlastních nálad, vzpomínek či pocitů. Ačkoliv je film mírně řečeno hodně idealistický, mně velice sednul. Ivaně Vávrové to tam v jejím mládí sluší ať už nahé či oblečené a dostala mně Jiřina Jirásková se svými dědky. Souhlasím, že postava Zdeňka Podhůrského byla podivná i některé obrazy jako např. koza s SPZ na krku atd... Každopádně, tenhle film mně vrátil někam zpátky a zůstala po něm taková melancholická pachuť. A jelikož se tohle za poslední dobu hned tak někomu nepovedlo, kreslím 4 kvítečky na fasádu mlýna. * * * * (28.06.2018)