Nový svět

Terrence Malick byl a vždycky bude zvláštní režisér, který bude filmy točit velmi dlouho, detailně, bude dohlížet na jejich podobu až do naprostých detailů a až s nimi bude natolik spokojen ukáže je světu. Problém jeho děl ať už je to Nový svět nebo Tenká červená linie, je opěvování krásy, která se dá nalázt všude okolo náš. Je jedno jestli je to jeho poetický pohled na vylodění, během kterého se nám v hlavě střídá boj s myšlenkami na naše milované co zůstali daleko od nás, nebo pohled na vysokou trávu, s kterou vítr lehce hýbe. Jeho pohled na svět je bláznivý. Vidí všude krásu a jeho obrazy jsou opravdu nádherné, ale je jich tolik v jeho filmech, že jim to až velmi škodí. Přesně na toto Nový svět hodně dojíždí a jeho snaha o krásu a ukázku Nového světa vyzní doprázdna. Je možná velká škoda, jak se nakonec naloží s postavou Colina Farrella a to, že Christian Bale nedostal moc prostoru také zamrzí. FIlm je nevyvážený a na 150 minutách ukazuje krásu a nevinnost nejen Nového světa, ale i lidí v něm žijících a žen co se zamilovávají do mužů.Jednoznačný oscar za kameru a možná film na zamyšlení, který vypráví nejen o láasce, ale i lidech co utvářeli podobu dnešního světa. (07.06.2006)

Takové filmy jako točí Malick, nebo jaké točil Tarkovskij či Vláčil by snad ani neměly být recenzovány. Jejich zamýšlený efekt na diváka je zcela odlišný, než jaký má 99,99% procent ostatních filmů. Nejedná se o přímočaré odvyprávění příběhu, ale o mnohovrstevnatou, nelineární, meditativní pouť osudy několika postav, jež na diváka nepůsobí pouze při sledování filmu, ale zanechávají v něm, je-li k tomu přístupný, nesmazatelný otisk, který rezonuje v jeho mysli ještě po dlouho dobu. Příběh samotný není důležitý, důležité jsou přesahy a souvislosti v jakých se film odehrává. V Novém světě se přemítá nad vírou, láskou, či smyslem života. Témat se však dá najít mnohem více, protože film je nejdendnoznačně uchopitelný a jakmile je natočený, dá se říci, že žije vlastním životem a dá se vykládat na nespočet způsobů. Osobně jsem byl Malickovým vyprávěním okouzlen, byť zejména částí ve které je ztvárněn její vztah s Johnem Smithem. Druhá část je již méně zajímavá. Zklamáním pro mne je angažmá přeceňovaného skladatele Jamese Hornera, který zde opět vykrádá sám sebe, tentokrát Statečné srdce. Naštěstí zůstala většina jeho hudby nepoužita a namísto něj jsou ke slyšení nepoměrně propracovanější kompozice Richarda Wagnera a Mozarta, které přeci jen komplikovanému epickému stylu sedí mnohem více. Vzhledem k slabší, byť důležité druhé části, a Hornerovi tedy dávám jen čtyři body, i když si myslím, že u takového díla je jakákoliv hodnocení irelevatní. (08.08.2011)

Režisér Terrence Malick svými filmy nevypráví příběhy, nýbrž vyvolává emoce. Čas i prostor jsou podružné, neboť by narušovaly pohružující skladbu obrazů, zvuků a vnitřních monologů. Jeho verze legendy o lásce indiánské princezny Pocahontas a conquistadora dává vhled do myslí ústředních postav a skrze emocionálně stimulující scény a obrazy nechává diváky zakusit pocity z lásky i nových světů. (06.08.2008)

Nechtělo se mi věřit, že se jedná o hollywoodskou produkci. Dvě a půl hodiny se táhnoucí příběh je rozdělen do dvou částí - první o nečekané a o to silnější, zuřivější a romantičtější lásce, druhá o citu, který roste a vzniká z rozumu. To všechno na pozadí paneneské přírody snímané úžsnou kamerou a za doprovodu těžko popsatelné, éterické hudby. Oba mužští představitelé, tedy jak Farrell, tak Bale odvedli slušnou práci (hlavně Colin se svými temnými, osudovými pohldy bude pravděpodobně slavit úspěchy u dámské části obecentsva), zdaleka nejvíc pozornosti na sebe ale strhává mladičká (v době natáčení patnáctiletá) Q´Orianka Kilcher, která je nejen milá a pěkňoučká, ale dokáže vykouzlit i hodně procítěný výraz, čehož bylo třeba. Člověk se musí chtě nechtě podivovat nad způsobem Malickova vyprávění. Ten v něm totiž ponechává obrovské mezery, spoustu důležitých věcí a faktů (i o hrdinech samozných) nechává zahaleny, co se užití filmového času týče, skáče v něm bez upozornění klidně o celé roky... A hlavně - vypráví dlouze. Jakkoliv jsem tedy chrochtal blahem (Nový svět jsem viděl na velkém plátně v Hradišti) nad skvostnými záběry přírody, kdy slunce zlatilo celý obraz a do toho explodovala jedna z éterických klasických skladeb, pomalounký a křehký příběh mi zdaleka nenabídl tolik, abych se v některých pasážích nenudil. 70% (01.08.2007)

No já nevim, na jednu stranu krásnej dobrodružně romantickej film s pěknejma exteriérama, ale na stranu druhou musim říct, že me to celkem nudilo. Ono ještě tak ta první hodinka byla dobrá, Colin Farrell se seznamuje s Q'Orianka Kilcher příběh chvilkama působí fakt jako nefalšovaná dramatická love story, jenže pak se příběh začně komplikovat překombinovávat, na žádný pořádný příběhový linii už film nestojí a tak nějak jen uběhne do konce a někdy celkem značně nudí, krom toho v druhý půlce prakticky žádná bitva a konec hodně rozpačitej. (12.02.2008)