Dítě z Marsu

Taková odlehčená, dětská verze na Svět podle Prota. John Cusack je, jako táta malého podivína, který tvrdí, že pochází z Marsu, excelentní. A já si říkám, jak mu to v rolích osamělých, zodpovědných, snaživých či pracovně zaneprázdněných chlapíků sluší. Nenápadný film s lehce mysteriózní atmosférou, zajímavým námětem a silným, osobitým "vesmírným" kouzlem. Takové přání jsem měla zatím jen u Al Pacina v komedii Autor! Autor!, kde dával svým dětem pusy na dobrou noc. A v případě Dítěte z Marsu jsem ho pocítila opět, když je dával John svému adoptivnímu synkovi. To přání zní tak, že bych taky ráda dostala od Johna Cusacka pusu na dobrou noc:) Jak dětinské, že?:) (24.07.2011)

Martian Child je film, který mě úplně minul. Doporučil bych ho snad jen ženám na mateřské, které mají dost vkusu na to, aby nesledovaly sériálové průjmy na Nově a Primě. Jinak se mi až křečovitá snaha o dojímání téměř příčila. Přeci jen téma "chlap-kluk k sobě hledají cestu" už tu bylo spoustakrát a mnohem lépe. Tento film se snaží být jiný tím, že se snaží o marťanský rozměr, ale to je také jediné co ho odlišuje od ostatních. Jinak je kvalitativně na úrovni romantického německého televizního filmu. (10.12.2009)

Tohle je přesně ten typ filmu, který můžu. Chování malého chlapce může být pro "normálního" člověka nepochopitelné. Já vím, je to extrém, ale proč by si někdo nemohl myslet, že je z jiné planety, v tomhle případě z Marsu? Film jsem viděl už po druhé a stále se mi líbí. Je tu všechno, co od dobrého filmu očekáváte. Ale můžou se určitě najít i tací, kterým se to líbit nemusí. (01.11.2011)

Takový prapodivný koktejl: za základ použijeme závažné téma, přilejeme (ne)přiměřenou dávku amerického nevkusu, doplníme dvěma třemi špetkami líbivého sentimentu, okořeníme hrou na Marťana, to všechno smícháme se sympatickým projevem hlavního hrdiny a dojímavým vzhledem dětského herce... a máme tu koktejl opravdu nevídané chuti! - - - Napoprvé mne tenhle film docela zaujal, ale když jsem ho (nedobrovolně) musela shlédnout podruhé, už jsem to nevydýchala tak snadno! (07.01.2014)

Adopce dítěte, které tráví celé dny zalezlé v krabici, je na pováženou, zvláště když o adopci dítěte usiluje vdovec. Jedna žena muže varuje, že je to jako koupit si ojeté auto a ignorovat olej, který z něj vytéká, ale jako kdyby mluvila do dubu, protože on chce dítě v krabici. Takže tu máme dva magory: jednoho malého v krabici, který si myslí, že Marťan, a jednoho velkého bez krabice, který je spisovatel, což už je samo o sobě diagnóza. Na takto udělané zápletce se již dá stavět. Jak se s tím tvůrci popasovali, lze hodnotit různě. Já bych scénář napsal tak, že by nakonec vyšlo najevo, že ten kluk je skutečně z Marsu. Proč by si mrňous vymýšlel? Má dosti přesnou představu o naší sluneční soustavě, v životě neviděl psa – „U nás je nemáme,“ – no a tak dále. Ostatně něco je tam chybně. Marťan by pozemskou gravitaci vnímal jinak a určitě by nenosil zátěžový pás. Naproti tomu věšet se hlavou dolů kvůli prokrvení mozku smysl dává. Krev by měla na Marsu v důsledku nižší gravitace menší hmotnost a srdeční sval by tak mohl lépe prokrvovat mozek než na Zemi, kde je gravitace větší. Stačilo by téma trochu jinak uchopit a mohlo by to být sci-fi jak vyšité. Hlavně bych nechal chlapcova otčíma dlouho tápat v nejistotě, jestli je kluk cáklý nebo jestli mluví pravdu. Důkazů by postupně přibývalo. Něco by se ještě dalo vysvětlit normálně, třeba jako náhody, něco už hůře, no a pak by přišel závěr, který by toto dilema parádně a jednoznačně rozštípnul. Rozhodně by to nekončilo tak, jako tento film, jehož závěr se rozplývá v sentimentalitě a kde kluk bohužel není Marťan. (29.04.2023)