Dítě z Marsu

Martian Child je film, který mě úplně minul. Doporučil bych ho snad jen ženám na mateřské, které mají dost vkusu na to, aby nesledovaly sériálové průjmy na Nově a Primě. Jinak se mi až křečovitá snaha o dojímání téměř příčila. Přeci jen téma "chlap-kluk k sobě hledají cestu" už tu bylo spoustakrát a mnohem lépe. Tento film se snaží být jiný tím, že se snaží o marťanský rozměr, ale to je také jediné co ho odlišuje od ostatních. Jinak je kvalitativně na úrovni romantického německého televizního filmu. (10.12.2009)

Úžasný film, díky kterému jsem si zase připomněl, jak má vypadat dokonalá a ideální dramatická komedie pro příjemně strávený čas. A tohle příjemně strávený čas skutečně byl, protože ten film mi utekl tak rychle, že než jsem se stačil rozkoukat, tak byl konec a já měl slzy na krajíčku a nenuceně jsem se usmíval. Takových filmů kdyby bylo víc, tak je to naprosto ideální. A věřte mi, že teď se nerozplývám jen díky naprosto bravurnímu hereckému výkonu mého nejoblíbenějšího herce Johna Cusacka, ale také díky excelentnímu výkonu talentovaného Bobbyho Colemana a především díky úžasně napsanému příběhu, který byl naprosto výborně převeden do filmové podoby. Tomuhle filmu vůbec nic nechybí a nedělá mi problém označit ho za bezchybný a dokonalý. Je zde zkrátka úžasný mix komedie a dramatu, kdy zatímco jednu chvíli se usmíváte a bavíte, tak v druhou chvíli vám úsměv ztuhne. Je prostě vidět, že mezi Cusackem a Colemanem to funguje přímo až magicky a neměl bych problém uvěřit, že ti dva jsou opravdu jako otec se synem. Takže pro tenhle snímek mám jen samá slova chvály a rozhodně jsem tenhle film neviděl naposledy. Tento film je tedy dalším z celé řady filmů, kterým pomohlo Cusackovo herectví do nadprůměru. Pokud se vám tedy tahle záležitost dostane do ruky, tak se na to rozhodně podívejte. Já nemohu být spokojenější, a proto zcela po právu uděluji maximální hodnocení v podobě pěti hvězdiček. (21.07.2009)

Tak má první recenze na novém ČSFD :-). Jako u každé změny to asi bude chtít chvilku na aklimatizaci... Dítě z Marsu mně nebavilo. A to hlavně díky dětskému hrdinovi. Ten hošík mi byl totiž nesympatický natolik, že kdyby místo něj obsadili Marťana Alzáka (kterého fakt nesnáším), tak by mi pořád nevadil jako Bobby Coleman. Cusack se snažil i Zounar, který ho daboval, ale slzičky by to vyždímalo jen z málokoho. Kdosi tu napsal, že je to odlehčená dětská verze Světa podle Prota což by i mohlo platit za předpokladu, že tohle je opravdu light verze. K-Paxovi se to nevyrovná ani náhodou. Dávám za 2 hejblátka promítající fotky na strop. * (11.05.2021)

Na první dojem to vypadalo hodně dobře. A bylo to ještě lepší než jsem čekala. Vážně něco. Neobvyklý a zajímavý příběh o klukovi, který je uzavřený sám do sebe a tvrdí o sobě, že je z Marsu. Takové příběhy mě hodně přitahují. Hned v prvních minutách mě z filmu mrazilo a to už byl jasný impuls, že to bude něco pro mě a taky bylo. Dávám 95%. (18.10.2013)

Adopce dítěte, které tráví celé dny zalezlé v krabici, je na pováženou, zvláště když o adopci dítěte usiluje vdovec. Jedna žena muže varuje, že je to jako koupit si ojeté auto a ignorovat olej, který z něj vytéká, ale jako kdyby mluvila do dubu, protože on chce dítě v krabici. Takže tu máme dva magory: jednoho malého v krabici, který si myslí, že Marťan, a jednoho velkého bez krabice, který je spisovatel, což už je samo o sobě diagnóza. Na takto udělané zápletce se již dá stavět. Jak se s tím tvůrci popasovali, lze hodnotit různě. Já bych scénář napsal tak, že by nakonec vyšlo najevo, že ten kluk je skutečně z Marsu. Proč by si mrňous vymýšlel? Má dosti přesnou představu o naší sluneční soustavě, v životě neviděl psa – „U nás je nemáme,“ – no a tak dále. Ostatně něco je tam chybně. Marťan by pozemskou gravitaci vnímal jinak a určitě by nenosil zátěžový pás. Naproti tomu věšet se hlavou dolů kvůli prokrvení mozku smysl dává. Krev by měla na Marsu v důsledku nižší gravitace menší hmotnost a srdeční sval by tak mohl lépe prokrvovat mozek než na Zemi, kde je gravitace větší. Stačilo by téma trochu jinak uchopit a mohlo by to být sci-fi jak vyšité. Hlavně bych nechal chlapcova otčíma dlouho tápat v nejistotě, jestli je kluk cáklý nebo jestli mluví pravdu. Důkazů by postupně přibývalo. Něco by se ještě dalo vysvětlit normálně, třeba jako náhody, něco už hůře, no a pak by přišel závěr, který by toto dilema parádně a jednoznačně rozštípnul. Rozhodně by to nekončilo tak, jako tento film, jehož závěr se rozplývá v sentimentalitě a kde kluk bohužel není Marťan. (29.04.2023)