Tam, kde jsem nikdy nebyl

Svět fantazie, který patří jen zoufalcům, snílkům a šílencům. Lidem, kterým skutečnost utíká mezi prsty, ocitli se na dně a nemají nic, čeho by se mohli chytit. Jediné, co jim zbývá, jsou představy a sny. Díky nim vám snad může být i teplo, když jste promrzlí na kost, a můžete hodovat na královské hostině, když už jste několik dní nevzali sousto do úst. Můžete být zavření v blázinci, a přece být králem celého pohádkového světa. Možná jste zůstali úplně sami, ale můžete mít nespočetné množství imaginárních přátel. Naproti tomu, pokud k oněm zoufalcům nepatříte, můžete stát nohama pevně na zemi a jen tak něco vás nerozháže. A váš život rozhodně není nudný, protože se chodíte bavit. A nejlépe se pobavíte většinou právě díky těm zoufalcům, co mají představivost, a dokážou vymyslet, napsat, zfilmovat či jinak ztvárnit nějaký příběh a pocity, a poskytnout tak vašemu veskrze realistickému nazírání na svět trochu toho smyslu. (16.01.2016)

Pod vedením neznámeho režiséra Joshuau Michaela Sterna, ale zato s naozaj hivezdnym obsadeným vzniká film o návrate do bájnej krajiny s priblblým a obohratým názvom Neverwas, vymyslenej spisovateľom, ktorého syn ani otcovu knihu nikdy nečítal. Celý film je však strašne o ničom, neoriginálny prístup režiséra presne sa držiaci šablóny formuje príbeh úplne bez šťavy a potrebného kúzlo, ktoré by si zaslúžil a nič veľké sa nepokúšajú ani herci. Možno najviac zaujme Gandalf, ktorý tu chovanec psychiatrického ústavu pôsobí, zo svojou tvárou asi najpresvedčivejšie - dokonalý blázon. Film má neozaj veľmi zaujímavú (a svojim spôsobom aj divnú) farebnosť, vznikajúcú nasvieteným a až hlavne presvietením interiérov, čomu som až tak veľmi nechápal, pretože vizuálnu stránku to nijak výraznejšie nezlepšuje. Za najlepšie odvedenú sa dá označiť príjemná klavírna hudba Philipa Glassa, dávajúcu snímke pohodovú atmosféru, zvýrazňujúcu tiež to, že v celom filmo akoby o nič nešlo. Na 2* určite nie je, skôr tak 2,5*, ale mal som veľký problém film dopozerať nakoľko 100 minút vyznievalo skôr ako 200. Dobre vystihol Nick Tow. (26.02.2008)

Takže zkusím vyjmenovat žánry, které by se daly přičíst tomuto filmu: psychologicko dramatická životopisná retrospektivní fantazy pohádková detektivka s romantickou náladou. A výsledek přitom vůbec není blbý, ba naopak nečekaně příjemný. Nejvíce oceňuji propletení dvou příběhů a také barvy a paprskové světlo. Tento film je asi svým charakterem (mají-li filmy charakter) nejblíže k Faunovu labyrintu, ale pokud mám vybrat mezi nimi, rozhodně dávám přednost tomuto snímku - Tam, kde jsem nikdy nebyla. (15.07.2011)

Dle mého názoru mimořádné dílko, které se vymyká všem fyzikálním i jiným zákonům a lze ho přirovnat jen k filmům Král rybář a Hook. A stejně jako Robin Williams mohl vzlétnout v Hookovi jen díky tomu, že zapomněl, že je dospělý, tak i zde je třeba zapomenout na všechno a CHTÍT tomu věřit. Jen tak se divákovi povede dostat do království Neverwas, kde je bláznem a králem jeden a tentýž člověk. Fantazie však není jedinou dějovou linkou, smíření se se smrtí otce i se sebou samým jest rozměrem dalším. Film měl možná i vyšší ambice na úrovni Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale nakonec zůstalo přece jen u té pohádky a to je dobře. 90% (19.10.2014)

Pro někoho možná krásný poetický příběh, pro mě celkem nuda, klížily se mi oči. Dokud se děj odehrává na psychiatrii a je lehce tajemný, ještě se to dá, ale potom mi to připomínalo opravdu nějakou fantasy pohádku, pak akční pasáž a takový nijaký konec. Trochu moc žánrů spletených dohromady. Když už nějakej pohádkovej fantasy svět, tak raději ten Williho Wonky. (21.04.2010)