Bratři

Melodráma s uveriteľnými emóciami postáv. Ukážka dopadu vojny na psychiku vojaka, resp. jednotlivca, jej zhubný vplyv na rodinu, ako základ západného civilizovaného sveta a rodinné a spoločenské vzťahy všeobecne. Bratia vyvolávajú podprahovo mnoho otázok, ktorých jedinou odpoveďou je iba nezmyselnosť vojny. Dve hodiny sú trochu moc, pričom skutočné emócie sa začnú prejavovať až v tej druhej. Ak má nejaký zámer amerického štúdia natočiť remake skutočné opodstatnenie, tak to bol určite tento prípad. (22.10.2012)

Silné a opravdu skvělé, syrové a pravdivě působící drama, zdá se mi ještě opravdovější než americký remake z roku 2009. Jednoduše vyprávěný příběh bez komplikací lineárně sděluje všechno, co má být sděleno, aniž je třeba vysvětlovat něco navíc. Hlavní protagonisté jsou výteční a všechno je posíleno tím, že i dětské role jsou dobře zvládnuté. (14.04.2012)

Oproti stejnojmennému americkému remaku Jima Sheridana z roku 2009 dánský snímek používá trochu jiné výrazové prostředky. Je do určité míry uzavřený sám do sebe, ale vyvolává stejně silné emoce: Prostý, úsporný, pomalý a mírně melancholický ... snímaný velice flexibilní kamerou, s potemnělými okraji obrazu ... prokládaný záběry volně se vlnící trávy, svobodně plynoucí vody, vánkem přesýpaného pouštního písku ... podbarvený tichou, trochu tklivou, ale zároveň zjitřenou hudbou ... vypráví příběh, který přináší válka. Příběh zoufalství, bolesti ... a viny, kterou nelze odčinit ani přenést na ty, kteří zůstali doma - v bezpečí ... viny za skutek, který nemůžete jen tak striktně odsoudit. Co byste ve stejné situaci udělali VY ? P.S.: Ani jeden z filmů se přímo nevyjadřuje ke značně diskutabilní válce v Afghánistánu, oba jen ukazují její důsledky. O žádném z nich nemůžu s čistým svědomím říct, že by byl lepší, ale hluboko v srdci mám zapsanou novější americkou verzi, která mě svou naléhavostí a bezprostředností dostala na lopatky během okamžiku, rychle a nekopromisně - na první pokus. A na tom se prostě a jednoduše nedá nic změnit. (23.03.2012)

Naturalisticky podaný příběh, během některých scén Vás doslova mrazí. Otázka, co vše jsme schopni učinit pro záchranu života je zde pojata z velmi stinné stránky lidských vlastností. Navíc zde vidíme, že nejen činy , ale především naše myšlení je vlastně naším zabijákem. Jediné co mně na filmu vadilo bylo chvílema nedostatečné vyjádření pocitů- herci občas působili až moc odtažitě. (22.12.2009)

Místy hodně nepříjemná lekce přirozenosti.. Pokud jsem americké verzi (2009) vyčítal uhlazenost a absenci odvahy, tak tady je vše dávkované poměrně s rozvahou a hlavně pořádným realismem. Postdogmatický dánský zástupce představuje dva bratry, Michaela a Jannika. Ten poté, co je jeho milovaný bratr prohlášen během blízkovýchodní mise za mrtvého, dostává příležitost dokázat, že je schopen změnit se k lepšímu, a nebýt brán jen jako nezodpovědný rváč a vymetač barů. Chopí se role toho, jenž se musí o Michaelovu rodinu (sympatická manželka a dvě rozkošné dcerky) postarat. Takže občas něco přitluče.. anebo někoho políbí.. jenže válka si bere jen některé oběti. Ruční kamera je v permanentním pohybu, příznačné je i začernání okrajů, což diváka nutí soustředit se na to podstatné, co se děje ve středu plátna. Susanne Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Trojice hlavních představitelů naplno využívá výborný scénář, který jejich postavám vtisknul neuvěřitelný ranec přirozenosti. Asi každý bude znát hlavně dánskou krásku Connie Nielsen (Gladiátor), jejíž vnitřní síla je z plátna cítit. Pár chyb jsem přesto našel, hlavní byla ale v tom, že jsem remake viděl dřív, než originál a byl jsem do jisté míry ovlivněn tím, že mě máloco překvapilo!! Moje chyba.. (17.11.2010)