Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

Kostní moučka, cukr moučka a Jaroslav Moučka. Nemohl jsem se přes toho Moučku dostat. "Mumlubumlu hunlunujukulmunumfuguhiulu"....tak takhle nějak huhňavě mluvil celou dobu Moučka jako čert. Budiž mu stranická země lehká, ovšem dokonale zkažený zážitek se nedá napravit. Ono to celkově bylo hodně stupidní, jenže úžasný Moučka se v tom svém projevu vyžíval. A když začal řehtat jako kůň, nabízelo se mu z hlavy udělat opravdu tu moučku. Ostatní propriety byly neméně poutavé. Nejdříve to odnesly jeho rohy, pak i jeho ocas, Bohdalka ho zezadu roubovala, jak když ho maže před peggingem. Pak nástup Haničince, jeho rázovitý kovář docela nesymp. O Vánocích jsem viděl jen dvě pohádky, tahle byla ta druhá. A příšerná. Moc dobře vím, proč pohádky delší dobu nemusím. Tahle je důkazem, že jim nemám dávat šanci. Nudné, blbé, zdlouhavé, huhňavé. 0/10 (02.01.2018)

Spočiatku priemerná televízna inscenácia, ktorú ťahajú hlavne herci. V okamihu ako sa na scénu dostane Josef Vetrovec v úlohe Dr. Ichthuriela a začne uskutočňovať svoj diabolský plán, je o zábavu postarané. Nasleduje skvelá Jiřina Bohdalová v úlohe Mariány a stratený čert výborne stelesnený Jaroslavom Moučkom. Príbeh má dostatok zápletiek umožňujúcich hercom nasadiť svoj talent a zabaviť nie len detské publikum. 75% (22.10.2023)

Toto není fér, vím to, ale musím. :) Na tři hvězdičky snižuji jen proto, že jsme u nás doma doslova ulítli na překrásné audio pohádce Zapomenutý čert, která vznikla v r. 2006 pro Český rozhlas, režie Dimitrij Dudík, dramaturgie Václava Ledvinková, v hlavních rolích: Jiří Štěpnička, Dana Syslová, Ilja Racek, Viktor Preiss, Kamil Halbich, Josef Somr... a která spolehlivě převálcovala všechny verze filmové, jež se nám do té doby líbily. Snad tedy odpustíte, že se zde odkláním od filmu, však kvalita pohádky k poslechu je tak povedená, že ji mileráda doporučím všem. Balzám pro duši, pohoda pro uši.. I my dospělí ji máme ve svých telefonech a posloucháme si ji, když je čas a nálada. ;) (31.01.2019)

"Ale v-vona je p-práce pěkná, když se to u-umí šikovně." - "Mlč, hňupe! Neagituj!" Tak především je nutno upřesnit, že se jedná o pohádku jen co do prostředí, postavy popleteného koktavého čerta a trocha slabomyslnějšího humoru. Nečetl jsem Drdovu předlohu / neviděl žádnou divadelní verzi, ale z filmového zpracování to spíš vidím na "veselohru k pobavení sprostého lidu, kurva" (konec konců samo dílo se označuje za "televizní inscenaci"). Hlavním (diskuzním) tématem vinoucím se celou dějovou linkou je soulož a věci s ní spojené, na "pohádku" v opravdu nebývalém množství. K tomu se pak divák dočká několika výtečných postav výtečně zahraných výtečnými herci a kupy geniálních hlášek s kultovním potenciálem (což je na studiovou TV tvorbu opravdu nevídané). Na druhou stranu je třeba zkousnout přestřelenou stopáž a s ní související postradatelné a zbytečně natahované scény, debilní scenáristické berličky a můstky i, vzhledem k zajímavě rozehrané čertovské šarádě, dosti nevýrazné zakončení. Silné tři hvězdy. (03.02.2012)

Pozemšťanské čertovství, které je vždycky tak trochu v opozici vůči pekelné vrchnosti luciperů, mefistů a dalších "věrchušek". To je původní východisko, tak blízké lidovému tradičnímu pohledu na svět, v jedné z nejlepších pohádek dnes zapomínaného českého spisovatele Jana Drdy. Scénář i režie tuto složku Drdova pohledu akcentují v ještě větší míře s jasným přitakáním lidovému světu malých řemeslníků, drobných rolníků a ne vždy solventních chalupníků a zahradníků (to jsou starobylé výrazy pro nejchudší rolníky na vesnici), o čeledi nemluvě. Postupné zpozemšťování starého čerta, energicky přesvědčovaného jadrným ženstvím, pro něž jakoby se Bohdalová narodila, jsou hlavním prostředkem režijního záměru. Vznikla pohádka, jaké se dnes už netočí, pohádka osobitá, vskutku lidová, přestože tak umělecky (uměle) pojatá. Pohádka teplé jako pohlazení, příběh jakoby stvořený pro dlouhé zimní večery, když videa došla, DVD se opotřebovala a mrcha proud ne a ne pustit bednu k vysílání pořadů všeho druhu a většinou jediné kvality: nenudit, ať to stojí, co to stojí. Tou jadrností a tím pozemšťanstvím vlastně dílo pozoruhodně silné, na které se nezapomíná. Ani po desetiletích. (24.03.2008)