Rudá záře nad Kladnem

Já mám ty filmové komoušsko-budovatelské propagandy docela rád, protože je to většinou plné kulervoucích hlášek, ideologického naivismu a když se člověk přenese přes to, že jsou to takové Klémovy reklamy, vyleze z toho většinou taková roztomiloučce blboučká pohádka o hodném rolníkovi (dělníkovi, hutníkovi) a zlém panu šéfovi (velkotovárníkovi, sedlákovi). Rudá záře nad kladněm je ale neskutečnej maras a špatnej film. Herecky je to víceméně pořád ta stejná garda, ale celý ten děj se tentokrát bere tak strašně vážně a snaží se být za každou cenu správně Gotvaldovský, čistý, věčný a silný, že ve výsledku vlastně vůbec nefunguje. Smůla. Tentokrát se soudruzi přepočítali a jestli je třeba Botostroj pro svou groteskní absurditu nesmrtelný, tak Rudá záře musela působit vyčpěle už pár let po uvedení. (14.10.2015)

Film je o lidech, co se snažili zlepšit společnost po válečném a buržoazním marasmu v naší zemi. Touha zlepšit společnost nešmakovala každému, takže asi proto není film nyní ještě tak populární, jak by si zasluhoval. Doufejme, že si ho oblíbí v budoucnu dost lidí, kteří ocení dobrou snahu filmařů přispět k společné práci všech poctivě smýšlejících. Sabotovat ho budou jen nepoctivci. (09.09.2011)

Údajně to má být barevný film, ale barvy jsou tak vyšisované, že to ani není poznat. Dvacet let stará VHSka s ještě starším Zítra se bude tančit všude vypadá líp... Když ponechám stranou propagandu a povinné zpívání Internacionály, na kterou už opravdu začínám být alergický, zní minimálně v polovině filmů z té doby, iritují zde hlavně neustávající tancovačky a prozpěvování všeho možného. Snad jedinou pochvalu si zaslouží Stallich za kameru, záběry natáčené ze sedačky řetízkáče vypadají k světu. Na Rudou záři nad Kladnem se kouká hůř než na Botostroj, protože neobsahuje tolik zábavných momentů a je to prostě jen špatná nuda, nikoli "tak špatné, až je to zábavné." Nejzajímavější na celém DVD jsou filmografie tvůrců, především ta o režisérovi Václavu Vlčkovi - život zajímavější než všechny jeho filmy dohromady. (13.12.2009)

Videt Chramostovou a Fabianovou radostne pet internacionalu, to uz je samo o sobe za 2 hvezdy. A kdybych nasel nejakou "komunistku" pohlednou jako byla Eva Jirouskova (ma oblibena), mozna bych na ty schuze chodil s ni... :-))) Jinak se jedna samozrejme o velmi tezko uchopitelny film, ktery je v dnesni dobe pristupny jen velmi zvidavym a nebojacnym filmovym dusim...pro ostatni ztrata casu. (19.06.2011)

Příkladné propagandistické dílko, současně útočící na divákovo svědomí a přesvědčení a sugerující mu takovou „pravdu“ o světě, životě a dějinách, jaká odpovídá ideologii, na níž staví. Fráze, teze a pojmy zaznívají z úst přesvědčivých herců a epizody diváka vtahují a činí účastna natolik, že se vrací v čase, a z biografu odchází poznovu přesvědčen – a umlčen. Žádný film, který se nesnaží vyvolat otázky, nemá právo na své stříbrné plátno, tím spíš takový, který svými vemlouvavými odpověďmi nezodpovědně zahlcuje naivní – a zvláště právě tu, prostou a vnímavou – mysl. Současně však taková umělecká díla – tím, jak vyhrocují jedinečnou životní zkušenost – problematizují konvenční obraz dějin, který si člověk pokaždé nanejvýš osvojuje (a v lepším případě studiem, pátráním… modifikuje), ale nikdy nedokáže prožít. A proto i ta jsou nakonec cenná. Tomu, kdo je tázavě a odpovědně sleduje, potvrzují jeho vlastní zkušenost: i my žijeme v nespravedlivé době, kdy je každý sám a nejosamělejšími jsou naše věci – a prostředí, které se zdáme obývat. (26.12.2018)