Cinematerapie

Ono je u podobných projektů vždy těžké rozlišit zda je to tak zajímavé díky režii a zvolenému tématu, nebo díky exhibicionistům a "zjevům" (omlouvám se pokud to zní jakkoliv hanlivě, jsem teď opravdu obecný), hrajícím v tom. Cinematerapie má skvělý nápad. o tom žádná. A je v ní i několik zajímavých hraných vsuvek přímo s aktéry dokumentu. I se mi líbí jistá nedořešenost a nevyřčenost jistých věcí (manželova objednaná vražda třeba), ale jako celek to moc nefunguje. (01.04.2010)

Každý jsme nějak divný. Nejsem si jistý, nakolik tahle terapie některým protagonistům pomohla, ale z diváckého pohledu je to zvláštní projekt. Na sociologický experiment jde o příliš malý vzorek a na tradiční pohled do života „normálních“ lidí, je tu těch postav zase až mnoho. Takže mě někteří nestihli zaujmout a měl jsem chuť je popohnat rychloposuvem, a jiní vypadali, že by utáhli celý svůj film. Dohrávané scénky to trochu oživily, takže to naštěstí není jen o mluvících hlavách. (18.08.2011)

Jako představení toho, co je to cinematerapie, je snímek stejného jména zajímavý, hlavně proto, že jsem o něčem, jako je cinematerapie neslyšel. Osobně bych třeba nechtěl svoje problémy řešit tímhle způsobem, ale chápu, že to někomu může pomoct. Celkově mě ale osudy nějak zásadně nezajímaly, snad jen ta upřímnost je mnohdy odzbrojující. Jako dokument je to lehce gradující, což tomu malinko přidává, ale některé osudy vyzní do ztracena. (06.10.2016)

Z jedenácti lidských příběhů se nedá paušalizovat a usuzovat cokoliv o charakteru a stavu národa, každopádně Ivan Vojnár svým navýsost originálně pojatým snímkem na cosi poukazuje...my Češi v sobě máme až příliš traumat, ostatně asi jako každý jiný evropský národ... Nedovedu přesně odhadnout účinnost cinematerapie, každopádně pro všechny zúčastněné aktéry to mohla být zajímavá analogie k návštěvě psychologa, nebo spíše psychoanalytika, do kteréžto kůže se mohl pak při troše empatie vcítit i nejeden divák. Bezesporu zajímavý a podnětný dokument. (18.08.2011)

Celá myšlenka dokumentu je fakt zajímavá, ale... Jací asi můžou být lidé, kteří se rozhodnou vypořádat se se svými problémy prostřednictvím filmové kamery? Jaký asi bude příběh, který jim přijde natolik zajímavý, že se ho rozhodnou sdělit celému národu? Uvidíte sami, účinkující - naprosto ničím nevýjimeční lidé - se cítí jako talentovaná herečka a zpěvačka, která má psychické trauma, že se musela učit matematiku, fakt dobrej textař a renesanční člověk, který prošel tvrdou šikanou, starší dáma s nadpřirozenými schopnostmi, matka šesti dětí, která má fakt ráda sex a chce se přestat vázat na manželovi nebo pár, který jde nejdříve prezentovat to, že jsou prostě obyčejná dvojice a o němž se pak dozvídáme, že ta paní je vlastně na holky. Vím, že zním arogantně, ale mě osobně zajímají příběhy lidí, kteří se museli vyrovnávat s opravdu těžkými problémy a zvládli to díky vlastní síle, trpělivosti, vytrvalosti, toleranci apod., a ne příběhy, které vyprávějí lidi jenom proto, že v sobě našli dost exhibicionismu předvést se před kamerou. [MFDF Jihlava 2010] (30.10.2010)