Tajuplné Mamberamo

Pavol Barabáš se společně s dalšími členy výpravy pustil do míst civilizovaným člověk ještě neprobádaných. Divák má možnost nahlédnout do krajiny, která ještě nikým nebyla prozkoumána. Téměř tisícikilometrový pochod k řece Mamberamo s sebou nesl spoustu nástrah, nebezpečných událostí a také nemocí (malárie nevyjímaje). Poznávání různých kultur, zvyků, tradic jistě patří k tomu zajímavému, co diváka nepochybně okouzlí. Na druhou stranu je otázka, zda je správně, že tvůrci dokumentu vstoupili na území, které je oficiálně uzavřeno a přístup do něj přísně zakázán - důvodů k tomu může být několik, jako oficiální je ovšem uveden fakt, že vláda nechce, aby lidé narušovali tenkou kontinuitu původních kmenů (jichž je zde více než 250), které po celá staletí žily a dosud převážně žijí bez kontaktu s civilizací. Dokument nepochybně zpracovává zajímavé téma, mě osobně nejvíce vadil způsob "servírování" snímku divákovi, autoři často vyprávějí o zajímavých věcech, které je při cestě zastihly, ovšem obrazově zde zcela chybí. Cesta, která k Mamberamu vedla, trvala několik měsíců, během nichž bylo získáno nepochybně mnoho filmového a obrazového materiálu, pak mě v tom případě trochu zaráží, proč snímek trvá pouhých 67 minut. Takto jistě nebezpečná a velice zajímavá expedice by zasloužila více prostoru. Až na některé výhrady bych dokument hodnotila lepších 3,5 *. (05.07.2011)

„Je to zvláštny pocit - keď zvedavo stojíte na prahu niečoho nepoznaného, a pritom stačí prijať výzvu a prekročiť zakázaný prah.“ Počujete bubnovanie z hlbokej džungle? Aj vám sa oblečenie lepí na telo tak hnusne, že už sa nad tým ani nerozčuľujete? Máte strach z malárie, ktorej záchvaty budú také pravidelné, že si podľa nich môžete nastavovať hodinky? Tak sa pridajte na expedíciu do tajomných končín Novej Guinei, údajného semeniska kanibalizmu a Doby kamennej. Presnejšie, do vnútrozemia k rieke Mamberamo, ešte presnejšie na časť ostrova zvanú Irian Jaya (druhou polovicou je Papua). Táto oblasť je civilom uzavretá (ako "nekontrolovateľná“). Povolenia na vstup nevydávajú. Známe sú iba letecké zábery. Ako tak pozerám dokumenty v nedeľu pred obedom s opálenými krásavcami, čo nemali kedy nazbierať životné skúsenosti (poznáte tie ich hlášky, napríklad „z tejto starej stavby ma mrazí minulosť nekonečna“), smejem sa. Strhujúce TAJOMNÉ MAMBERAMO je venované Jindrovi Martišovi; mesiac po tomto filme ho zavalila lavína pod Anapurnou. Viac na mojom ex-blogu: http://ivokucera.blog.sme.sk/c/184413/Tajomne-Mamberamo-100.html (05.11.2005)

"Počas celej cesty som čakal, že narazíme na niečo prekvapujúce. Niečo, čo nám doslova vyrazí dych. Na niečo, po čom v kútiku duše túži každý fotograf... A predsa zme našli niečo, na čo už fotoaparát ani kamera nestačí. Niečo, čo sa dá len prežiť. Vždy som si myslel, že najdoležitejšie v živote je mať ciel. Dnes už viem, že ciel je druhoradý..." Film jednoznačně předčil má očekávání! Před touhle cestou nemůžete jen tak sednout s čajem k netu a přečíst si dvacet cestopisů a průvodců od těch, kteří tam byli loni před vámi. V knihovně také nic nemají. Vy jste totiž první. Nikdo z bílých tudy před vámi ještě nešel. A tak točíte dál, i když se s vámi převrací v neznámých peřejích uprostřed prakticky neprobádané divočiny člun a voda se vám přelévá přes hlavu... (25.02.2012)

Opis krajiny, mapky cesty, opis svojho zdravotného stavu a prežívania situácií, krásne fotky a videá krajiny, zvierat a domorodcov, skrátka sveta, ktorý je ešte civilizáciou nie veľmi dotknutý. Aby nám toto mohli priniesť obchádzali tamojšie zákony a zákazy, špekuľovali, no výsledok je krásny, akurát kvôli tej ľudskej tragédii nakoniec aj smutný. Barabáš sa časom zlepšoval, aj rozprávaním príbehu, aj vizuálnym podaním, no a hudbu nechal tentokrát v podstate vtedy ešte jednému nováčikovi v tomto obore, no ušlo to. Síce nejaké to expresívne wow z toho necítim, mám radšej komplexnejšie a detailnejšie veci, no bol to pre neho posun. (02.01.2014)

Hazardéři se životem měli opět potřebu si dokázat, jak jsou nepřemožitelní a že pro ně není žádný cíl příliš vysoko. K tomu jsou potřeba dvě věci. Odvaha a místo, kam se zatím mnoho lidí nevypravilo. Docela mě překvapilo, že si hlavní hrdina tak dlouho namlouval, že malárii mít prostě nemůže, ačkoli tomu úplně všechno nasvědčovalo. Nutno říct, že na výpravě byl daleko za hranicí nasazení života a měl obrovské štěstí. Více než dokumentování primitivních divochů je nám tedy popisováno, co všechno musel náš hrdina podstoupit a jak mu u toho bylo zle. Na divoších se mi nejvíce líbily jejich držáky a zakrývače penisů. Černé kmeny jsou bohužel pořád stejné a záběrů není mnoho. Příliš mě dokument neoslovil. V závěru mě docela šokovalo oznámení smrti, na první pohled, sympatického člověka. Dávám lepší 2*. (10.07.2013)