Mezi mužem a ženou

Rozdělení obrazu je v každém případě zajímavý a originální počin, nemusí ale nutně znamenat přínos pro samotný příběh. Tříští pozornost - je obtížné neustále sledovat dva rozdílné záběry, do nichž se navíc chvílemi promítají vzpomínky. Alespoň pro mě bylo nemožné se za takových podmínek nechat vtáhnout do děje, třebaže dialogy i herecký projev obou hlavních protagonistů rozhodně stály za to. (17.06.2009)

Ohodnotit toto pozoruhodné dílo není snadné a napsat smysluplný komentář už vůbec ne. Pro někoho bude zřejmě i obtížné takovýto styl přijmout - zřejmě proto ho českomoravský prostor po všech stránkách ignoroval. Přitom je to tak kvalitní a inteligentní film. Ale do značné míry se jedná o jistou formu experimentu, která rozhodně nebyla vytvořena pro masy. Co to vlastně je: Drama? Ano. Komedie? Trochu. Romantický film? Určitě. Celé je to postaveno na dialogu muže a ženy (tedy nejen dialogu, oni se samozřejmě i pohybují a ne jen sami v jednom vymezeném prostoru), kteří se náhodou po velmi dlouhé době potkali na jisté svatbě. Jak se k sobě chovají, co cítí? A co vztah k jejich "skutečným" partnerům? ... Víc prozrazovat nebudu, abych nevyzradil celý děj, jen podotknu, že scénárista zaslouží velkou pochvalu. Ale v čem spočívá ten hlavní experiment, když odmyslím, že (vlastně i psychologický) příběh se odehrává v malém prostoru a čase mezi dvěma lidmi? Jde o odvážný tah režiséra Hanse Canosy natočit vše pomocí dvou kamer - v polovině je obraz rozdělen. Toto může někoho odradit s tím, že režisér se zbláznil a že to bude nuda, která se nedá sledovat. Omyl! Podle mého názoru mu záměr vyšel, protože to filmu body vůbec neubírá, ale naopak mu to přidává na zajímavosti, atraktivitě, originalitě a také zábavnosti. Práce s kamerami je zkrátka dokonalá. A na závěr obrovský potlesk pro ty hlavní dva jedince, na kterých to celé stojí a bez kterých by to nešlo: Aaron Eckhart a především Helena Bonham Carter. (23.11.2008)

No, vzhledem k tomu, že jsem od filmu moc nečekal, tak ho považuju za velmi milé překvapení. O formě tu bylo už mnoho řečeno, ale ikdyž mě ten rozdělený obraz ze začátku trochu rozptyloval, brzy jsem si na něj zvykl a začal si ho naopak užívat. K hereckým výkonům Eckharta a hlavně Bonham Carterové nemám výhrady, stejně tak k příběhu (pro mě osobně docela překvapivý konec) a obsahu rozhovorů. Vzdáleně mi to připomínalo Lost in translation, ale tady se už hlavní hrdinové znali z dřívějška a přece jenom Conversations with Other Women je trochu o něčem jiném. Originální, upřímné, opravdové, nenudící, zábavné; já bych to viděl na slušných 5*. Výstižný komentář: gudaulin. (06.04.2009)

Film jsem dostal za úkol v rámci výcviku v ženské duši. A tak se teda sám sebe ptám, proč to tak je, proč každý scénář, který napíše žena končí tak, že hlavní hrdinka odmítne nějakého muže, kterého kdysi milovala. Neobvyklý způsob snímání je jako experiment zajímavý, ale brzo člověka začne spíše obtěžovat, protože často přemýší nad tím, jak je to uděláno a jak daleko od sebe se herci fyzicky vyskytují a tak. Stručně řečeno, jde o dost neelegantní a krkolomný způsob jak dostat diváky doprostřed rozhovoru a jak demonstrovat nemožnost autentické komunikace a autentického proživání mezi SPOILER. (01.02.2011)

Popravdě jsem měla celou dobu co dělat (nemám ráda, když mi něco u filmů utíká:), ale i přesto, že jsem si některé scény musela pouštět nadvakrát, jsem byla po shlédnutí úplně paf. Film mě naprosto odrovnal jakýmsi minimalistickým maximalismem.. V podstatě dva herci a přitom tak velký příběh, který se spolu s rozhovorem pomalounku vine k trpce reálnému konci. Život jako vyšitý. A Helenu prostě miluju. (15.11.2009)