Smrt pana Lazaresca

Významnou přidanou hodnotou této neuhýbavé, naturalistické nemocniční road movie je, jak nás po celou dobu upozorňuje, že onen systém tvoří lidé. Lidé různě naladěni a unaveni, více či méně přívětiví, zatížení rozličnými problémy, nad které se nedokáží povznést ani před svým pacientem. Na staršího neupraveného muže, z něhož táhne alkohol (a který se posléze také pozvrací, pomočí a pokálí), reagují pochopitelně – dle prvního dojmu. Teprve sečtení několika těchto prvních dojmů dává panu Lazarescovi šanci na náležité vyšetření. Pokračování zde. 90% Zajímavé komentáře: Traffic, Subjektiv, Autogram, Akana (12.09.2017)

Skutečně dokonalá filmařina, kdy tohle natočit jakoby dokumentárním stylem, aby to navíc mělo hlavu a patu, muselo dát velkou fušku. Každopádně přes nesporné kvality filmu podruhé bych jej vidět nechtěl a rozhodně jej nedoporučuju nikomu, kdo už nějakou tu zkušenost se zdravotnictvím včetně českého měl. Protože jak se nejedná o nějakou mimořádku typu koronaviru, resp. ve filmu havárie autobusu (s níž se hraje už od začátku při sledování televize, aniž bychom dopředu tušili, jak osudový to bude mít význam), tak jste pro nemocnice jen kus masa nebo další stěžující si otrava, co je přetěžuje. Na druhou stanu říkám, pokud je doktorů a sester skutečně málo, tak bych to taky dělat nechtěl a asi bych se choval stejně. Film vlastně nijak nesoudí, jen konstatuje stav, který je tristní a kde soucitných osob moc nenajdete (kromě jedné záchranářky a potom jedné žadonící sestry). Líbí se mi i to, že navzdory názvu filmu nevíme, kdy skutečná smrt pana Lazaresca nastane - koneckonců může zemřít pár let po operaci, a spíš si myslím, že to slovo "smrt" zde odkazuje k jakési virtuální smrti, kdy - jak už jsem psal - jste jen kus masa, ne bývalý univerzitní profesor, který měl nějaký život, má děti, má jisté myšlenky, smysl pro humor... jste pro ty nutně lhostejné nemocniční pracovníky v podstatě mrtvý, ačkoliv jste živý. A může to odkazovat i k určité smrti zdravotnictví obecně. Jinak k filmu - scénář, režie, kamera a především herecké výkony jsou na vysoké úrovni (vůbec si nedovedu představit, že by takový silný a propracovaný film vznikl u nás), jen mi vadila zbytečně dlouhá stopáž, kdy některé scény už se zbytečně opakovaly a protahovaly, aniž by to mělo ústrojný význam pro sdělení a děj. (06.06.2020)

Člověk nemá být zbytečně natěšen, čekal jsem třešničku na dortu, ale dočkal jsem se pouze pecky. Film je strašně utahaný a v podstatě celý děj je jedna velká opakovačka, jen s tím, že se mění nemocnice a doktoři. Drama to možná je, ale do žánru komedie to spadá maximálně absurditou situace, což samo osobě na vykouzlení úsměvu vystačí dost těžko. Nevím, zda záměr autoru byl zachytit autentičnost, o čemž by mohla svědčit roztřesena kamera, ale můj dojem z filmu je jediný: Nechci, aby se mi v Rumunsku někdy něco stalo a byl bych zde odkázán na místní zdravotnický systém. (24.09.2010)

Až neskutečně realistický film, takřka dokument v reálném čase. Pravdivý. Tohle poznáte nejlépe, až budete provázet někoho těžce nemocného ze svých nejbližších po nemocnicích. Tak je i v našem zdravotnictví - člověk je semlet v soukolí ozubených kol běžícího stroje ohromného kolosu. Není čas se zdržovat jednotlivcem, materiálu je stále dost a dost. Proti tomu drtícímu stroji jsou bezmocní nejen pacienti, ale i doktoři a ostatní personál. Semílá to všechny. Specialisty zajímá jen jejich obor a pacienta přehazují k jiným specialistům; budˇ to pacient vydrží a dostane se z toho, nebo zemře...Technika ve zdravotnictví je sice vyspělá, ale zcela selhává lidský faktor. Není-li Boha, nemá lidský život (a zvláště starých lidí) cenu...Láska, úsměv, pomoc, obětavost - to žádná technika nenahradí! ------------ --------------- ------------------ Tento rumunský film mne opět udivil svým realismem, který je svým způsobem výpovědí, poselstvím. Sice nemoralizuje, nicméně sám o sobě působí svým chladným nezúčastněným dokumentárním stylem jako velké morální memento..(a to nejen pro zdravotnictví, ale vůbec pro celou dekadentní demoliberální kapitalistickou společnost). Film o panu Lazarescovi je výborný, ale bohužel poněkud zdlouhavý; dávám mu proto jen tři hvězdičky (nejpřesnější by bylo 3,5), protože jiný rumunský film, 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, rovněž realisticky ukazující současný "všední" život, je mnohem lepší, a ten je na čtyři... (12.08.2011)

Co mi tenhle film přinesl je poznání že: 1. v Rumunsku mají zdravotnictví na daleko nižší úrovni než u nás (žádné překvapení - to jsem tušila) 2. v Rumunsku se k sobě ještě chovají lidsky (chtěla bych vidět kohokoli v civilizovanější zemi, jak takhle obětavě vozí ožralku od čerta k ďáblu a jak by se ještě týž večer dostal na vyšetření CéTé..... ) 3. v Rumunsku ještě všeobecně lidé mají čas, nejen sousedi, příbuzní a zdravotníci, ale asi i diváci a filmaři (úmorné 2 a půl hodiny) 4. chybí smysluplný závěr, ale to není jen rumunský problém (16.01.2011)