Vějíř lady Windermerové

Aktualizovaná verze hry Oscara Wildea se rozehrává na italské Riviéře, aby ji protagonisté mohli dohrát v klidu a vlastně bez vyloženě záporných postav. Ani to nevadí, tvůrci sázejí na několik záměn i omylů a především na herecké výkony. Tedy některé. Skandální pověst se i tady drží krásky středního věku s tváří Helen Hunt, která začne svádět mladého byznysmena. Do toho se jí dvoří postarší anglický gentleman a začne si jí všímat i lehce naivní manželka sváděného muže s dekoltem Scarlett Johansson. A té zase jiný lichotník. Do toho všichni pomlouvají a vypouštění barvité příběhy. Zápletka je na světě, jen škoda, že to postrádá spád a prostě něco navíc, než to, co očekáváme od lehce nadprůměrné konverzační komedie. Potěší ironický Tom Wilkinson i obě dámy, zklame bohužel dvojice mladých mužských představitelů. (13.07.2016)

Duchaplný příběh je celý protknut inteligentní konverzací, lehkým humorem a kouzelnými dialogy, tolik typickými pro Oscara Wilda. Herecké obsazení také nemohlo být lepší. Helen Hunt a Scarlett Johansson jsou překrásné a nádherně si konkurují. Kamera hýřící příjemnými světlými i pestrými barvami spolu s uklidńující hudbou a dobovými kostými navážou tu správnou atmosfétu. Je to snímek plný citů, lásky, dojmů a šarmu. (28.09.2007)

Většinu času se tam nic zajímavýho neděje. Většinu času se tam nic neděje. Většinu času neděje. Většinu. Jo jo, jsou tam zajímavý dialogy a například mě ulpělo tohle: "Nejlépe svoje slovo dodržím tak, když vám ho nedám." Bylo tam toho víc. Celej příběh by se dal odvyprávět klidně za půl hodiny, takže mi to přišlo dost nudný a táhlo se to jak střeva afghánského sebevražedného atentátníka po silnici. Scarlett Johansson je sic koc první třídy, ale Helen Hunt nesnáším. Kdybych věděl předem, že tam hraje, tak se na to ani nedívám (je škaredá a nelíbí se mi její hraní). Celkovej dojem je ten, že to byla nuda a to, že to napsal Oscar Wilde mi koule nepohladí, chch. (22.03.2008)

Vějíř lady Windermerové jsem četl kdysi dávno na gymnáziu a pranic jsem si nepamatoval, snad jen, že se odehraje nějaká vražda, toť vše, což mi umožnilo nesrovnávat film s literární předlohou. V první půlce jsem měl z jistých důvodů asociace na Věk nevinnosti, po hlavním dějovém zvratu mě podobnost se Scorseseho veledílem opustila a postupem času jsem si uvědomoval, že vražda se odehrála v jiném Wildově dílku - Zločin lorda Arthura Savilla. Přesto jsem se výborně bavil brilantními dialogy, aforismy a bonmoty a dobrou zápletkou. Američané se umí zhostit adaptace literárního díla, aniž by se jednalo o průšvih. (03.07.2008)

Obraz Doriana Graye je samozřejmostí, ale od Oscara Wilda mám načtenu prakticky veškerou prózu zahrnující kromě tohoto jediného románu netradiční povídky a pohádky. V této filmové adaptaci divadelní hry lze nalézt klasické prvky Wildeova díla – touha po svobodném jednání a projevování se, jasné (i když samozřejmě vtipně podané) vymezení proti maloměšťáctví a jednoznačný rozpor mezi tím, co považují za důležité Wildeovy postavy a co považovala „za důležité“ tehdejší společnost. Helen Hunt vynikajícím způsobem ztvárnila ženu volnějších mravů, která je v tamní společnosti prakticky vyvrhelem a zároveň konkurencí a nebezpečím pro všechny zadané ženy, neboť svým bohémským projevem přitahuje nemalé množství mužů všech věkových kategorií. A co se mi moc líbilo, byla ukázka toho, že takovíto lidé (zdánlivě na okraji „slušné“ společnosti) mohou (skoro by se chtělo napsat, že často i opravdu mají) mít ve výsledku více taktu, morálky a opravdové slušnosti než ti, kteří o těchto věcech pouze demonstrativně káží. Moc příjemná a elegantní záležitost. (03.01.2013)