Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Jarmila TurnovskáKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Vadim PetrovHrají:
Josef Kemr, Věra Galatíková, Naďa Konvalinková, Petr Štěpánek, Milena Steinmasslová, Alena Procházková, Josef Vinklář, Blanka Bohdanová, Jan Hrušínský, Ondřej Havelka, Vladimír Ráž (více)Obsahy(1)
Přiznejme si, kdo z nás by si někdy, byť na pár chvil, nepřál chytit kouzelnou rybku, co plní i ta nejtajnější přání... Rybku, co sny a fantazii proměňuje v dokonalou skutečnost. Ale přináší tak snadno splněná přání opravdové štěstí...? Nechme o tom vyprávět moudrou pohádku O zlaté rybce, kterou A. S. Puškin napsal už v 1. polovině 19. století. Stále živému příběhu budeme i dnes určitě dobře rozumět. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Kdo by si nepřál zlatou rybku? Nooo, z Puškinových zvířátek bych si nejvíc přála veverku. Ne, že by na mluvící kouzlíci rybce bylo něco špatného. Ve fascinaci touhle pohádkou (v její literární podobě) jsem si dělala dlouhodobě průzkum a zjistila jsem, že většina lidí si zlatou rybku představuje jako zlatého kapra. ()
Úvod u mořského Cara mě vážně nebavil. Ale když nastoupila paní Konvalinková a ostatní hvězdy (paní Galatíková, Kemr...)., začala docela svižná a veselá studiová jízda. 4 hvězdy za nadčasovost, úsměv, nadhled, lehkost, moudro a hořké pravdy - jo jo, když je člověk nespokojený vnitřně, není spokojený nikdy s ničím. A tady u toho byla aspoň legrace. ()
Moc hezká ateliérová pohádka. Všichni herci zahráli na výbornou. Mít carevnu jako byly ty dvě škatule, to musí být vyloženě radost. :D Jen by mne zajímal takový technický detail- kdo se tedy stal carevnou / carem poté, co ty dvě nány zmizely, a že to nebylo dvořanům divné, že mají najednou carevnu a kněžnu, zda jim rybka propůjčila podobu někoho, kdo tam už byl. ()
Tradiční kulisová pohádka o rybáři, který nemohl ulovit žádnou rybku, až se nad ním smilovala mořská víla, nechala se mořským tatíčkem carem proměnit v zlatou rybku a splnila rybáři přání, po kterých toužila jeho hloupá manželka. Hodně neslaná a nemastná pohádka, která stojí pouze na panu Kemrovi a bez něj je to totální otrava. Podobnost dcerušky a Marfušky z Mrazíka je zcela okatá a spíše trapná. Hudba: Vadim Petrov ()
Obzvlášť Josef Kemr v téhle televizní pohádce předvádí něco úžasného - a to nejen na pohádkové poměry. Pochmurnou atmosféru příběhu navíc dobře vyvažuje nadhled a neukřičený humor, takže ve výsledku jde o příjemnou podívanou s velmi zajímavým koncem (s malým otazníkem určeným spíše dospělým divákům). ()
Reklama