Plechová kavalerie

Nechápu jak jsme to kdysi žrali já celkem záviděla a ted´nevím jestli Hartlovi kozatou Kořínkovou, nebo Kořínkové ty kozy. Hartl mně celkem vytáčel, jak si nechával nasrat na hlavu. Jo dnes by s něma kapitalisti zametli, že by z nich cucky lítaly. Už se na to raději nedívám neb je mi blujno z toho zpětně. (24.08.2011)

Ze seriálu se sice člověk dozvěděl, jak to chodilo u kombajnérů, ale není to prostředí natolik zajímavé, aby o tom mohl vzniknout seriál, natož sedmidílný. Jen těžko se tu hledají nějaké velké konflikty, a tak scenárista musel doslova vařit z vody a postavit např. celý jeden díl na tom, že kombajnéři dostali ke svačině místo párků pribináčky. Inu, velká natahovaná nuda. (30.05.2006)

Nemůžu přece jinak, než vzpomenout na své překrásné mládí v malebné vesničce, mém rodišti, přesně v půli cesty hlavní vlakové tepny Praha – Kolín. Chlapec sem byl zvídavý, veškeré osazenstvo vísky bylo zaměstnáno v místním JZD a přilehlém mlýně, tedy o zábavu bylo, především v době žní, postaráno. Stejně jako filmová ocelová svita, i našinci patřili k hlavnímu vývoznímu artiklu obce (kromě jablek a třešní). Naši kombajnéři, ostří, klasem šlehaní pacholci, známí na západ i východ okresu každé léto vyjížděli na pomoc spřáteleným, leč méně vybaveným družstvům. Jízda na kombajnu, pomoc se sběrem, čištění zanesených žácích „hlav“, poslech neuvěřitelných historek o všemožných lapáliích, znemožňujících chlapíkům a jejich plechovým parťákům práci… To vše člověka podprahově formovalo a utvářelo to jeho budoucí názory na obyčejné lidi doby dávno skončivší, a to, doufejme, nevratně. Dehonestující průpovídky mužů v modrém jsme, co by naivní caparti, taktně, naivně a samosebou nechápavě přecházeli a i kdybychom chápali význam oněch oplzlých vtípků, často hraničících s pedofilií, odpuštění bylo by promptnější než oddělení zrna od plevy, protože: každoroční vítězství nad klasem a pokoření plánu bylo vítězstvím nejen socialistického zemědělství, bylo i nepatrným, o to víc ale hřejícím vítězstvím každého z nás. Mimochodem, podobně „strmý“ sráz s hájovím v pozadí existoval i u nás a stejně jako jednomu z hlavních hrdinů seriálu se i našemu hrdinovi, tehdy pětadvacetiletému Jardovi, podařil husarský kousek s překocením kombajnu v bok. Jarda jako malý spolkl digitálky. Nikdy nevyšly a traduje se, že ještě několik let po pozření se z jeho útrob ozývalo oznamovací pípání. A já tomu věřím. Stejně tak nemám problém věřit kavaleristům. Všechno není jen o agitce, ta se dá jako hlavní argument použít vždy. Tohle je nevinná, občas mile pitomá, freska o životě obyčejných lidí. Hlavní je vydatná svačina, dostatek náhradních dílů, pivo, slivovice, rum a umění mariáše. Tehdy i teď. (07.07.2011)

Není to vůbec špatný. Vyjma hluchejch míst jako Hrušínský pisatel dopisů. Trapná role Hanzlíka. Všichni ku_evníci byli v mém životě daleko inteligentnější než on. Prostě blb s barevnou košilí. Ale naše generace takto žila, čekali jsme na kombajnéry a žně na Vysočině byly krásné. I já jako Hartl byl vedoucí. Ne kombajnérů, ale ožralejch cikánů. To nejde řešit! Nikdo vás neposlechne a každej si dělá co chce. Tento seriál je prakticky důkazem, že ten socialismus nemohl vydržet. A zejména ne v zemědělství. Je to podobné jako Inženýrská odysea. Diváku, pohleď jak nám to nejde a vše se sere! (25.04.2021)

Seriál, který krásně zachycuje žně, namáhavou práci kombajnérů, krásnou českou přírodu a že nad tím všude vlaje rudá hvězda a hesla: "Ani zrno nazmar" vůbec nevadí, prostě taková ta doba byla a byla lepší než dnešní, nebo ne? Doporučuji...podívejte se všichni kdo nemáte předsudky vůči zemědělství a komunismu. (28.05.2015)