Kamenný řád

Neuvěřitelné, natočit v dobách tuhé normalizace takový seriál. Vypráví totiž o rodině, jejíž život se točí kolem gruntu a rozhodně se nejedná o "socialistický realismus". Vysoká odolnost proti ideologickým zásahům ale není jediným kladem Kamenného řádu, dnes je to samosebou a nikdo by proto kvůli tomu na to nekoukal. Ani známí herci (kromě Töpfera a Beka) tam nehrají. Přesto stojí za to se na něj dívat - vynikající herecké výkony a zajímavý příběh zasazený do doby zkoušeného národa, střet moderní doby a tradice, z něhož ani jedna strana nevychází jako horší. (24.11.2006)

Když tak koukám na ty starý československý seriály, tak se nemohu ubránit silnému pocitu, že sedmdesátá léta a černobílé zpracování na plné čáře přebíjí sic barevná však ve většině případů naprosto plochá léta osmdesátá. Ač první díl navozuje pocit další pošahané zmateniny, záhy se rozjede neuvěřitelná sága. Nejen po příběhové stránce, točící se kolem velké rodiny Poštulkových a jejich hospodářství, ale neméně také po stránce charakterové a v neposlední řadě v mantinelech konfliktu starých hodnot s měnícím se okolním světem. Na výborném zpracování se bohužel podepisuje televizní produkce, kvůli kterému mírně strádá výprava, více pak masky. Někdy zvláštní a staromilská (až inscenační) kompozice scén mi však nevadila. Ač tu někdo v komentářích píše, že ideologie ovlivnila seriál jen minimálně, není to pravda, naopak. Zejména s příchodem války a bezprostředně před ní, tedy ve druhé polovině. Rozhodné varování všem na tohle citlivým. Na druhou stranu nastaly i momenty, kdy jsem si říkal, že já být cenzor, tohle bych nepropustil. Narážím nejen na monolog komunistického vůdce (ne nepodobného Gottwaldovi) o vnějším nepříteli a dělnících v Říši, který prakticky do písmenka parafrázuje tehdejší totalitní moc v době vzniku seriálu. V každém případě za mě však dobré čtyři hvězdičky. (06.04.2014)

Seriál jsem začal sledovat na doporučení mé babičky a moc se mi líbil. Název Kamenný řád je absolutně výstižný. Grunt se rovná celému životu, jediné jistotě, dlouhé tradici. Vzepření se tomuto středobodu všeho znamená nevděčnost, křivdu, zapuzení. Z výše uvedeného by se dalo odvodit, že tento seriál může zaujmout spíš jen pamětníky, popř. jejich děti. Jenže na pozadí dění Kamenného řádu se odehrávají mistrně rozehrané příběhy lidí na československém venkově od roku 1920 až do cca půlky II.světové války. Osud rodiny je velmi dramatický a všechny její členy zastihnou vážné životní události. Snad každého vlastence osloví předválečné a válečné dění, které v divákovi vyvolá stejné pocity, které dopadnou na hlavní hrdiny. Když už je řeč o postavách, charakterů je zde víc než dost a většinou slušně propracovaných. Konec není uzavřený, ale ta naděje, kterou disponuje, nabídne člověku po všech těch krutých dopadech na rodinu jisté zadostiučinění. Mě osobně překvapila občasná přítomnost úsměvných scén, či jedné vyloženě humorné (učitelovo handlování o svoji nevěstu), ze záporných věcí bych jmenoval snad jen nepříliš uvěřitelné dětské herecké výkony (naštěstí se jim věnovalo minimum prostoru) a pak nešťastně natočená a nastříhaná scéna z prvního dílu s nebožtíkem, který v rakvi bohužel zjevně dýchá (a to ne zrovna krátkou dobu), čímž vrhá na jinak profesionální přístup tmavší odstín (naproti tomu představitelka Maryči hraje svůj handicap po celou dobu více než přesvědčivě). Seriál mě obrovsky chytnul a mít víc času, zvládl bych ho spořádat celý klidně i za den. Navíc ve mně vyvolal ten ne úplně častý pocit lítosti, že něco velkého (a dobrého) končí, což sice není úplně 100% záruka, ale v drtivé většině tento fakt naznačuje, že jde o velice kvalitní dílo. (25.05.2011)

"Náš grunt, to je naše jediná jistota!" Během prvního dílu jsem váhal, jestli se dodívám. Ne kvůli režii nebo herectví, ale kvůli režii nebo špatnému herectví, ale kvůli tomu rodovému/statkářskému fanatismu, které mi bylo hodně proti srsti. "To není trápení. To je jenom velká otázka. Co je víc? Žít v řádu nebo žít podle svědomí?" Tato černobílá televizní rodinná sága má ale jistě parádní předlohu, takže děj se posunuje, osoby se vyvíjí a vlastně většina seriálu je nadmíru povedeným válečným dramatem s hlubokým národnostním cítěním. A na dobu vzniku naštěstí nesklouzává ani k nějaké komunistické propagandě. "Pavle, ty jsi komunista? .. Ne, na moje gusto mají příliš geniálně jednoduché vysvětlení, všechno je třídní boj a hotovo..." Takže není co řešit, "jo ti dom" za 5! (08.07.2020)

Česká obdoba švédských Raskenů z někdejšího slezského trojhraničí v Beskydách se výrazně vymkla z normalizačního standardu tvorby tohoto zaměření dramatizací významného regionálního románu možnostmi regionálního televizního ostravského studia. Zachycení postupné proměny někdejšího agrárního zapadlého kraje do ocelového a černouhelného srdce Česka přesvědčivě a silnými uměleckými prostředky buduje na osudech selské rodiny a vývoje jejích početných členů. Kraj na pomezí českého, polského a někdejšího německého slezského osídlení tehdy začal formovat svou novou, osobitou tvář, která vedle vnitřní české a moravské jazykové identity dotvořila základní půdorys moderního češství. V tomto ohledu jako bychom se dostali do prostředí jiné středoevropské identity, lodžské Rejmontovy a Wajdovy ZASLÍBENÉ ZEMĚ. Výrazně tu na sebe upozornila kvalitou svých výkonů dosud širší české veřejnosti neznámá komunita ostravských divadel; některá jména se postupně prosadila do trvalého diváckého povědomí: Tomáš Töpfer, Zdeněk Hradilák, Jan Vlasák, Lenka Termerová, Nataša Baženovová; nikoliv náhodou autorem scénáře byl jeden z nejpřednějších českých dramatiků druhé poloviny dvacátého století Ota Zelenka. Oživením ostravského centra se tak dotvořila doposud nepřekonaná plnost původní české televizní tvorby přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. KAMENNÝ ŘÁD stojí na počátku této zřejmé, ale jinak ne příliš často uváděné éry. (19.03.2008)