Přistání naslepo

Typické televízne klišé, až sa divím, že sa jedná o kinofilm a nie o televízne spracovanie. Väčšina scén sa odohráva v jedinej miestnosti - letovom dispečingu. Máme tu chlapa s problémom z minulosti, s ktorým sa nedokáže ani po rokoch vyrovnať, jedného spočiatku nepriateľského a namysleného kolegu, šéfa, ktorý dáva hrdinovi druhú šancu a záverečný superproblém, s ktorým si poradí kto iný, ak nie hl. hrdina a prekoná tým svoj dávny problém. Kvitujem ale, že tu silou mocou neťahali romantickú linku a že to celé pôsobilo - aspoň pre laika - realistickým dojmom. Ako pocta všetkým letovým dispečerom, ktorý sú tak nejak neprávom v tieni leteckej dopravy, to má tiež svoju váhu. (24.02.2016)

Nejsem expert na danou problematiku na rozdíl od uživatele Sinclair, takže já jsem za tenhle celkem trochu jinej a netradiční pohled na trochu jiný odvětví letecké dopravy docela rád a přišel mi dostatečně napínavý a realistický. Sutherland je dostatečně charizmatický a sympatický aby jste jeho postavě fandili. O občasnou zábavu v dramatických situacích se pak stará doktor Shamaal lékař a licencovaný pilot. Jako celek to je pak určitě nadprůměrný filmek. Nebudu tady řešit jak moc odpovídá skutečnosti, ale mě úplně v pohodě zabavil.65% (15.07.2020)

Nevýrazný žánrový hybridek, který v sobě nosí všechna standardní klišé svého žánru. Přistání naslepo nefunguje ani jako katastrofické drama ani jako dramatická cesta do duše člověka, který se viní za těžkou chybu. Zde navíc těch „bolavých“ duší bylo chvílemi nějak moc a charakterové rozvíjení bylo až na jediný případ utnuto v polovině, která místo očekávaného napětí s ohroženým letištěm nepřinesla nic jiného než další snůšku nudy. Ani další příjemně civilní výkon Kiefera Sutherlanda nedokázal pozvednout mdlou úroveň snímku, jehož námět sliboval mnohem více potenciálu, než kolik ho bylo nakonec dohromady promrháno. Scénáristicko – režijně nevyužitá šance a ukázkový příklad „zbytečného filmu“. (29.10.2005)

Mám rád vše co nějak souvisí s letadly a nemusí to tedy být jen věci válečné. Pozemní kontrola - Ground Control - je filmem o práci leteckých dispečerů na věži mezinárodního letiště. Ano jsou to Ti, kteří se sluchátky s mikrofony sledují blikající počítače s dráhami letů jednotlivých strojů a za pro někoho nepochopitelné hatmatilky složené ze slov jako Alpha Bravo Charlie Delta Echo Foxtrot Golf Hotel India...navíc proloženými čísly bezpečně řídí letecký provoz. I naše letadla o všech těch služebních cestách a dovolených odstartoval a dosedla jen díky práci těchto machrů. Mají můj obdiv, protože to musí být opravdu stresující dřina. Filmaři nám takový večer na Nový rok předvedli v celé parádě. A aby se herci i diváci nenudili, nejen že venku zuří bouře, ale dispečerům vypadávají počítače díky stařičkým elektronkám v mašinách a nakonec dojde k vyjímečné situaci s neovladatelným letounem. Bohužel, já se chvilkami nudil. Věděl jsem, že to celé graduje někam, kde se ukáže, zda hlavní hrdina Keifer Sutherland obstojí, či nikoliv. Navíc mám problémy s amnéziemi (ne tedy přímo já) ale když je vídám ve filmech a je mi jedno jestli to zrovna postihlo Mavericka v F14 , nebo dispečera Sutherlanda... Jednou vidět stačilo a opravdu nevím, jak by se to líbilo někomu, kdo se o letectví a letištní prostředí nezajímá... U filmu jsem si také uvědomil, jak moc poskočila technika, hlavně počítačová. Film je z roku 1996 a všechny počítače tam působí opravdu předpotopně! A to jsme byli v tehdejším čase v USA! :-) No když to shrnu - Letiště (1970) bylo 100x lepší! Tři papírky s čísly letounů. * * * (31.10.2015)

Neznám prostředí v reálu jako Sinclair, ale práci letových dispečerů poměrně podrobně popsal Arthur Halley, a považuju ji za snad nejnáročnější vůbec. Tenhle film ji ukazuje trochu s nadhledem, líbilo se mi vykreslení jednotlivých postav: vše zvládající frajírek, hrdina s bolavou duší, přiliš ambiciózní šéfka, začínající nezkušená novicka - všichni během té náročné noci zmoudří a to se mi líbilo. Kéž by tomu tak bylo vždy i ve skutečnosti... (30.09.2011)