Patnáct milionů meritů (S01E02)

Tenhle díl má jedinou chybu v tom, že to je zatím ten nejlepší díl z Black Mirror, který jsem viděl (můj zatím poslední zhlédnutý je S03E02). Výborná utopie, která se může rovnat knižnímu umení. Tenhle díl by si zasloužil ještě lepší hodnocení. Mrazivé je to, že jsem až moc dobře dokázal vcítit do hlavních postav a dokázal jsem cítit svět ve kterém žijí, protože je tenhle sterilní a obrazovkami plný svět bez přírody až nebezpečně blízko nás. SPOILER! Stojí za zmínku taky skvělý otevřený konec. Byla to okno nebo jen větší obrazovka? (02.01.2017)

Veškerá váha leží na posledních deseti minutách a celá předchozí stopáž mohla být mnohem efektivněji přednesena za mnohem kratší dobu - a kdyby měl celek 20 minut a ne hodinu, nepůsobilo by to nakonec tak banálně, ale jako úderná zkratka. Tohle je jedna z mnoha ukázek, kdy se krom high concept námětu nepodařilo nic přinést ke stolu. (09.06.2019)

Pekný príbeh o tom, že jednotlivec systém len tak neporazí. Páčilo sa mi, že tam hore nebol žiadny zloduch, ktorého treba poraziť, ale všetci do jedného už boli zdegenerovaní. A znova sa ukazuje, že jednoduchší ľudia budú spokojní v akomkoľvek obmedzujúcom režime. Trochu žrádla, zábavy a porna a budú šľapať do pedálov do konca života. 8/10. (03.10.2020)

Fifteen Million Merits dělá to samé, co Orwell v knize 1984, akorát místo totalitního státu epizoda zkoumá bezvýchodnost, hodnotovou prázdnotu a antiindividualismus masového zábavního průmyslu. Díl ukazuje kontrast "šedivé" reality a překypujícího virtuálního světa, jedince a společnosti, kreativity a stádní poslušnosti. Velice trefná je kritika talentových soutěží, v nichž často vítězí sexualizace a extravagantnost nad skutečným talentem. (03.01.2020)

Vzpomínáte si na ten pocit, když jste na kreditní kartě banky Virgin Money uviděli logo punkové skupiny Sex Pistols? Z tohoto dílu Black Mirror dýchá podobný zmar. Vše co je mimořádné, opravdové, alternativní, časem pohltí mainstream, a stane se z toho prázdná zábava pro masy, prostředek k vymývání mozků...Dočkáme se zde také vynikajícího, ostře ironického zpodobnění talentových soutěží (Judge Hope jako rozkošná parodie na Simona Cowella, neustále opakující fráze typu "tak tohle bylo to nej***** vystoupení, jaké jsem kdy viděl!"), a nenápadně geniálního závěru (jak píše uživatel patmull - bylo to skutečné okno nebo jen další obrazovka..?). (18.03.2017)