Zítra nehrajeme!

Ze začátku jsem si říkala. Bože, co to je?! Později mě ten sentiment čišící ze všeho a ze všech vtáhnul. Dívala jsem se na to hlavně kvůli Lindsay Lohan a Meryl Streep, takže jsem v podstatě zklamaná nebyla. Jen ta dívka co tam dělala anděla, to bylo přitažený za vlasy, podle mě to spíš působilo jako vytržené z jiného filmu. Nicméně dávám 3*, ale znovu bych se na to asi nepodívala. Nejvíc se mi ale stejně líbila Lindsay a její písnička. (21.04.2010)

Typický Altman se svou stejně typickou pracovní metodou rozbitého zrcadla, jehož stovky střípků v ideálním případě dokáže složit do zajímavé a přitažlivé mozaiky. Leckdy se to ale nepodaří a v takovém případě je silně zřetelně znát absence silného příběhu a ústředního hrdiny. Režisér načrtává atmosféru celého filmu už v úvodních slovech vypravěče, který popisuje divadlo a jeho představení přenášené do éteru, které už tak před padesáti lety s nástupem televize ztratilo šmrnc a drží ho jen nostalgie a neochota připustit si plynoucí čas a změny ve společnosti kolem sebe. Měl jsem problémy s tempem Altmanova snímku a pokud mám problémy s tempem já, bude je mít nejspíš i většina diváků. Altman nikam nespěchá a nechává své hrdiny vychutnat si poslední představení v divadle, které z rozhodnutí vyšší moci končí a vystřídá ho obří parkoviště. Nechává herce a zpěváky odzpívat celé písničky a ten, komu vadí žánr country, bude nejspíš nefalšovaně trpět. Na druhou stranu kladem snímku je velmi vyrovnaná a silná herecká sestava, jaká se často ani v americkém filmu nevidí a jejich přítomnost je taky na plátně znát. Tajemná postava anděla zahraná půvabnou Virginií Madsen mi přišla poněkud násilně vsazená a obešel jsem se docela dobře bez ní. Jakkoli jsem se po celou dobu stopáže trochu nudil, nakonec s odstupem několika dní musím říct, že Zítra nehrajeme! ve mně nechalo takový zvláštní pocit nostalgie a oproti četným filmům, na které člověk za pár dní zapomene, si tu náladu určitě budu připomínat i v budoucnosti. Celkový dojem: 55 %. (23.05.2010)

Altmanův liný styl vyprávění je můj šálek čaje, Prostřihy dokonce považuju za geniální, když ale ani po páté country lidovce o rebarborovém koláči nenastal žádný zlom a šou jela ve stejné uspávající lince dál, řekla jsem si, že tady není něco v pořádku a to jsem šla na film měkkosrdcatě naladěná. Parta herců a vizuální stránka, zákulisí, z kterého dýchly zašlé časy - to bylo moc pěkné a člověk cítil takové rodinné teploučko, ale šílenou absurdní estrádu, která všemu dominovala, jsem nepobrala. Snad někdy příště. (22.08.2006)

V podstatě skečová show bez nějakého nosnějšího příběhu. Ten se rovná pouze smutnění z konce jedné životní éry všech zúčastněných. Navíc se po divadla potuluje jako vždy andělská Virginia Madsen. I když bych si ty písničky jen tak nikdy nepustil, tak v tomhle sentimentálním vzpomínacím nášupu to docela jde, hlavně kvůli Dustymu a Leftymu ;) A ta chtivě dekadentní Lindsay Lohan tam fakt nesedla. Takové nedopečené 3*. (10.03.2007)

Kolektivní filmy Roberta Altmana se mi většinou líbí a ani tenhle není výjimkou. Narozdíl od jeho Nashvillu mě tentokrát ani hudební složka nenudila. Chvíli hudební etráda, chvíli komedie, chvíli drama, postava Virginie Madsen z toho dělá fantasy... a kupodivu to všechno drží pohromadě a nijak se to netluče. A pak jsem to viděl v televizi s českým dabingem, a dal bych tomu o hvězdičku méně. :( (27.09.2006)