Režie:
František FilipScénář:
Pavla Petráková - SlancováKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Otmar MáchaHrají:
Ondřej Vetchý, Radovan Lukavský, Jan Přeučil, Jiří Bruder, Václav Sloup, Marcel Vašinka, Jiří Wohanka, Zdeňka Žádníková-Volencová, Jiří Šesták, Zdeněk Maryška, Lumír Olšovský, Radan RusevObsahy(1)
Sebevědomého a tvrdého panovníka by nikdy nenapadlo, že kdosi nahoře sčítá jeho špatné skutky, a nakonec přijde zasloužený trest. Teprve ve chvíli, kdy se stává vyhnancem a musí žít jako každý obyčejný člověk, tvrdě pracovat, aby se uživil, nachází nový přístup k životu. A nakonec se z něj stává moudrý a spravedlivý vladař... Pohádku podle literární předlohy Vojtěcha Martínka napsala Pavla Slancová. Režisér František Filip tu poskytl zajímavou hereckou příležitost Ondřeji Vetchému v roli krále a stejně tak Zdeňce Volencové-Žádníkové v dvojroli královny a Adély. (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Nestihla jsem úplný začátek, takže jsem nevěděla, co že se tam motá ten poustevník s kořínky jako dějotvorná figura. Ondřej Vetchý je (a myslím, že tenhle názor se mnou sdílí tak 85% ženské populace napříč věkovým spektrem) zatraceně fešnej chlap a jako pyšný panovník je tak důstojně nesnesitelný, žádný směšný nafoukaný piskoř, že to jeho oblibu u divaček nikterak nesnižuje. I když ano - ke své královně, a že mu vybrali výbornou, Zdeňka Žádníková je jednou z mých velmi oblíbených představitelek princezen a královen, protože je neuvěřitelně sympatická a tu vše odpouštějící vlídnost nikdy nemám problém jí věřit, se chová celkem hnusně. (Stejně stojí za zamyšlení, proč jsou partnerky těch chybujících vladařů obecně napsané tak, že jim stačí jedna na půl huby řečená omluva za roky ústrků a ony se rozpláčou, vše odpustí a ještě se div za to, co na nich dotyčný páchal, samy neomluví.) Konec mě zklamal, chlapec má trochu úžeh a je z něj jinej člověk? Strážný se sice třese strachy, ale v podstatě mu říká věci, které by člověk neřekl ani svému otci při velmi dobrých rodinných vztazích? Studiový les a královská zahrada by mě nechávaly zcela v klidu, ale když dřevorubec s Jakubem šli kácet stromy, křičela jsem u televize rady, asi jako muži radí u fotbalu. Moje rada zněla: "Do těch kmenů se mlátí tou ostrou stranou sekery." Budiž jim ke cti, že mě poslechli. ()
Česká televizní pohádka o napravení pyšného a krutého vladaře. Mocného a nadutého panovníka, jenž se na každého ihned rozkřikl a kvůli své pýše a bohorovnosti se nechal nazývat Pán pánů, hrál přesvědčivě O. Vetchý. Avšak i on se musí přesvědčit, jak těžké je vydělávat si na chleba a žít v tyranizované společnosti. Bohužel díky kombinaci reality a snu je autorovi usnadněno vysvětlení navozené mírně schizofrenní situace. Ve vedlejších rolích se představili slepý poustevník R. Lukavský, královna Z. Žádníková, rádce J. Přeučil či dřevorubec J. Šesták. Nepříliš přívětivá a neveselá pohádka známého režiséra F. Filipa však nepředstavuje kromě výkonu hlavní postavy nic výjimečného, co by stálo za zaznamenání. ()
Prvoplánově křesťanská agitka o tom, jak se pyšný panovník poučil a opět se stal pokorným a moudrým. Proč agitka? Vše je zde jednoznačně dané - panovník (o němž se tvrdí, že býval moudrý, ale nezjistíme, jak a proč se tedy stal pyšným) si o sobě myslí, že je víc než Bůh, poustevník je vyložený prototyp moudrého a zbožného poustevníka (žádný chybující Scholastikus!), který se živí jen kořínky a vodou ze studánky, královna je milující skoro až za hrob, dřevorubec je správný a silný chlapík - prostě vše ve svých škatulkách, bez životnosti, a z toho pak vyplývá i ona nedůvěryhodnost a agitačnost celého syžetu. Tak jistě, tváří se to jako pohádka, tam o charakteristiky postav moc nejde, jenže to by nesmělo z toho to křesťanské ponaučení trčet až tak okatě - čímž dělá mimochodem jakémukoliv křesťanskému ponaučení jen medvědí službu. ()
Český režisér František Filip zasvätil celú svoju dlhú a plodnú profesionálnu kariéru tvorbe televíznych filmov. Na svojom konte ich má nehorázne množstvo. Mnohé z nich sú rozprávky. Jednou z nich je aj titul "O pyšnom panovníkovi", ktorý natočil v roku 1998. Do hlavnej úlohy obsadil Ondřeja Vetchého. Stvárnil postavu namysleného, bezohľadného a ukrutného kráľa Jakuba, ktorý zdiera a zotročuje ľud, ktorý žije v jeho krajine. Myslí jedine na seba. Vládne tvrdou rukou, je nespravodlivý a pyšný. Sám seba začne nazívať Pán Pánov. Vo svojej arogancii a rúhavosti sa postaví proti samotnému Bohovi. Vyhlási, že je väčší ako Boh. Za to ho stihne trest, ktorý ho naučí, čo je to pokora, múdrosť a dobrosrdečnosť. Je to rozprávka s veľmi silným posolstvom. Kto letí moc vysoko, padá veľmi nízko. **** ()
...aneb, pohádka o dvojnících a dvojnicích. Nejdřív se mi zdálo, že to bude zlej sen. Většinou totiž preferuji studiové televizní pohádky, vzniklé před listopadem léta páně 1989. Mají dle mého názoru lepší scénář, režii, obsazení, hudbu a díky použitému materiálu i hezčí barvy, ale tato má zase Ondřeje Vetchého a Radovana Lukavského a i díky výtvarníkovi, Ivu Houfovi, nakonec dopadla dobře. ()
Reklama