Obsahy(1)
Filmové zpracování autobiografie "Po zarostlých stezkách" vypráví příběh Knuta Hamsuna, norského nositele Nobelovy ceny za literaturu. Sleduje život hrdiny (Max von Sydow) a jeho ženy Marie (Ghita Nørby) v období od 30. let do roku 1952, jejich vývoj od společensky adorovaného páru přes jejich kolaboraci s nacisty v okupovaném Norsku až po poválečný soudní proces za vlastizradu. (e-R)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Po shlédnutí filmu jsem dostala velkou chuť přečíst si knihy tohoto pozoruhodného spisovatele. Ve filmu není příliš sympatický, většinou právě naopak. Ale vyzařuje z něho něco čistého, ryzího. Doufám, že takové budou i jeho knihy. Zvláště mě zajímá jeho poslední kniha, která vzniká i ve filmu, Po zarostlých stezkách. Více než o válečné drama jde o film psychologický. Zajímavý je nejen Knut Hamsun, ale i jeho žena, ambiciózní dáma, kterou každý přehlížel. Film je poměrně dlouhý, ale jako psychologickou studii největšího norského spisovatele všech dob, doporučuji. ()
Fascinující příběh velkého skandinávského spisovatele a příklad toho jak se i přesvědčený humanista může zaplést s totalitní mocí. Maxi von Sydow, ač se to nezdá, nebylo v době natáčení ještě ani sedmdesát, ale Hamsunovu postavu zvládl skvěle a do jeho dlouhověkosti mu dnes už také mnoho nechybí :-) . ()
Mrazivá záležitost. Nejen kvůli Norsku, nejen kvůli okupaci . Knut Hamsun, držitel nobelovy ceny za literaturu - pro někoho zmatený člověk, pro někoho koolaborant. Po válce byl obžalován z kolaborace, umístěn na klinice pro choromyslné a nakonec odsouzen k vysoké pokutě. Jeho poslední autobiograficky napsaná kniha - Po zarostlých stezkách, kterou napsal ve svých devadesáti naprosto vylučuje že byl šílencem. Je psána s rozvahou a klidně popisuje události od roku 1945 (zatčení) až po soudní proces. Osobně bych řekl, že Hamsut zkrátka věřil v novou říši, kde mělo Norsko hrát svoji novodobou roli po boku Třetí říše. Z tohoto popudu mu řada věcí prezentovaná nacismem byla blízká. Svezl se tedy částečně na této vlně a občas něco někomu z pohlavárů přitakal. Občas se ale i přimlouval u velení za zatčené a odsouzené k popravám. Nenazýval bych jej přímo kolaborantem, ale starým a pomýleným mužem, který nebýt války mohl napsat ještě další zajímavé knihy... Neumím si přestavit v této roli nikoho jiného než Maxe von Sydowa. Rozhodně stojí za shlédnutí. * * * * ()
„Nejhorší ze všeho je, že jsem k tobě úplně ztratila úctu!“ Už od úvodu je hlavní hrdina líčen v těch nejlepších barvách. A váhající či přímo odsuzující postoj publika k Hamsunovi se daří držet po celý film, a to i v případě jeho ženy. Jenže zatímco její sympatie k Německu a norským kolaborantům mají hmatatelné důvody, v případě Hamsuna to už tak jednoduché není. Všechny jeho argumentace a obraty jsou doprovázené zmateností. Nejde přece jen nakonec o starého muže, který chtěl ze všeho nejvíc v klidu zemřít, ale na sklonku života mu senilita zatemnila mozek? Ať už si divák udělá jakýkoliv závěr, jednoduché to mít nebude nejen z důvodu morálních, ale i těch čistě filmových. Stopáž je totiž přestřelená, snímek místy dost zdlouhavý a prázdný konec neuspokojivý. Herecky mu vládne ústřední pár, ale třeba takový Quisling není živá postava, spíš nepovedená karikatura. Vidím to na čisté 3*, trochu zklamání. „Vy jste Hamsun? Ten vlastizrádce? Matka mi řekla, abych Vám hodila zpátky Vaši knihu. Proč jste se stal zrádcem?! Proč?!“ ()
Hodně zajímavý a místy dost temně a depresivně působící film. Ač to nebylo jistě přímo účelem, neustále jsem měl pocit toho chladného a deštivého Norska. Výborný výkon Maxe von Sydowa, který (nejen) tu vypadá mnohem starší než ve skutečnosti je, který hraje u nás nepříliš známou osobu rozporuplného spisovatele Knuta Hamsuna. ()
Zajímavosti (2)
- Představitelé hlavních rolí ve filmu mluví svými rodnými jazyky - Max von Sydow švédsky, Ghita Norby dánsky, ostatní postavy pak norsky, případně německy. (skudiblik)
Reklama