Grandhotel

Když jsem se na Grandhotel začal dívat poprvé, v polovině jsem ho musel vypnout, nudil mě tak, že jsem ho přestal vnímat. Přesto jsem mu dal druhou šanci ('Film od Ondříčka přece nemůže být tak špatný,' říkal jsem si:)..a udělal jsem dobře. Přiznávám, že jsem se i podruhé místy nudil, musel přehlížet teatrální výkony herců (zvláště Jaromíra Dulavy), nevšímat si nespojitostí v ději a vůbec celkové nekonzistentnosti filmu..jenže najednou bylo vše zapomněno, na tváři zvláštní úsměv, tragikomické postavy (trochu připomínající Švankmajerovy Spiklence slasti) mi byly stále blíže a má empatie vůči nim se zvyšovala, posmutnělý konec mě dojal a šedivá první polovina Grandhotelu byla tatam. Celou atmosféru pak GRANDiózně (avšak nepřekvapivě) podtrhl Jan P. Muchow svými tklivými klávesovými melodiemi. David Ondříček sice na kvalitu svých třech předchozích filmů nenavázal (ano, mně se líbil i snímek Jedna ruka netleská:), vydal se trochu jinou cestičkou, a ta když není vyšlapaná, chodí se po ní těžce..ale příště bude jistě schůdnější. (13.06.2007)

Jiný humor než narážky na sex a sebeukájení se zde nevyskytuje, takže víc jak 2* to rozhodně nebudou...Jediné, co zde za něco stojí, jsou záběry na Ještěd, což mi ale přijde u komedie docela málo. Chyba: Na začátku filmu, ve scéně, kdy Marek Taclík smrká, mu kapesník odfoukne silný vítr doprava. V záběru z větší dálky ovšem letí na opačnou stranu, tj. doleva. (01.09.2009)

No tak nevim, od Ondříčka jsem čekal něco víc. Příběh sice nic moc a herci se taky dvakrát nepředvedli. Po technické stránce je to ale výborný. Kamera, nádherné scenérie a hlavně hudba se dosti povedly. No a u Ondříčka je to tak napůl. Některý scény jsou dost dobrý, ale u některejch jsem si zase nebyl jistej jestli tohleto jako fakt myslí vážně (většinou za to mohli dosti blbý dialogy). Suma sumárum je to další ze série současných českých filmů, který sice měl potenciál, ale nakonec to je pouze průměr. (30.04.2007)

Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... (18.05.2008)

Jako prostě, takhle to nefunguje... Grandhotel už od samotného začátku jeví známky snahy o "artovější snímek pro masy". Nemá cenu nijak pohlížet na děj, ten totiž absentuje, jedná se o starou známou taktiku záznamu z úseku života. Z širšího hlediska ovšem Grandhotel opravdu špatný není, tedy minimálně jeho nápad. Minimálně hotel, jakožto místo děje se totiž nesmírně osvědčuje. Jedná se o jednou z nejvděčnějších filmových lokací, neboť nabízí neomezené množství možností. Postavy se mohou objevit jen za určitým účelem a během několika sekund opět zmizet, není žádný problém dotáhnout na místo děje zajímavé situace od jinud a těch možností je víc... Ondříček jich však bohužel příliš nevyužívá. Jediné k čemu zde hotel slouží je umístění jednotlivých postav na jedno místo. Grandhotel nemá problém s vizuálem, jak tomu u českých filmů bývá, ale se strašným scénářem, kterému moderní režie z bůhví jakých důvodů nejde kupředu, ale všemožně jej ignoruje. Grotesktní sbírka absurdně degradovaných charakterů totiž nemá čím zaujmout, čemuž napomáhá záhadná absence hrdiny, se kterým bychom se mohli identifikovat. (02.03.2008)