Režie:
Carlos SauraScénář:
Carlos SauraKamera:
Teo EscamillaHudba:
Federico MompouHrají:
Geraldine Chaplin, Ana Torrent, Mónica Randall, Florinda Chico, Conchita Pérez, Mayte Sanchez, Josefina Díaz, Héctor Alterio, Germán Cobos, Mirta MillerObsahy(1)
Irena, Ana a Maite sú tri sestry, ktoré po predčasnej smrti matky (Geraldine Chaplin) a neskôr aj otca, ostanú cez letné prázdniny vo veľkom, starom rodičovskom dome v opatere svojej tety - matkinej mladšej sestry. Spoločnosť im robí dobrácka slúžka Rosa a nemohúca nemá babička. V rozprávaní, v ktorom sa prelína minulosť, prítomnosť a budúcnosť, plnom symboliky a metafor, sa nám cez detský pohľad prostrednej Any (hlavnej hrdinky) ponúka pohľad na rozklad typickej hornostavovskej a typicky patriarchálnej španielskej rodiny. (Jordan)
(více)Videa (1)
Recenze (81)
Překrásný film. Můj třetí Saura, třetí pětihvězdičkový, opět s krásnou Geraldinou, kterou však tentokrát zastiňuje neuvěřitelná desetiletá představitelka hlavní postavy. Geraldina má (resp. měla) podobné manželské problémy jako v obou starších filmech. Manžel je typově jiný, ale problém vztahu s ním je formálně týž, liší se jen obsah. Toto manželství je ale tentokrát jen na pozadí, pozornost se po letech přesouvá na novou generaci - děti z něj vzešlé. Nelze se nevyjádřit k "symboličnosti" tohoto filmu. Nuže, ačkoli u sebe vnímám přehnaný sklon vykládat různé filmy metaforicky nebo jim podsouvat jinotaje týkající se stávající spoečnosti či politické situace dané země, u obou dosud sledovaných španělských tvůrců (Saura a Buňuel) jsem v tomto ohledu na rozpacích: všude v komentářích čtu něco o frankistiském španělsku a nemám nejmenší chuť tento zorný úhel brát v potaz. V Cría cuervos se vzhledem k postavě otce toto vidění samozřejmě nabízí, ale až příliš snadno nabízí. Saura nepochybně promlouvá dovnitř soudobé španělské společnosti, nicméně detailní metaforické identifikace jednotlivých postav, jak je můžeme číst v některých komentářích, vyznívají přes svou koherentnost ve výsledku směšně. Nejde o to, že bych tuto metaforiku chtěl popírat, ale že toto čtení je vlastně velmi ploché a ochuzující. Co v tomto filmu opravdu vidíme? Matku očimma dítěte. Matku jako milovanou a milující, půvabnou adorovanou bytost. Matku, která byla a není. Matku přijímající i odmítající (neustálé "běž už spát"), trpící a nenahraditelnou. Ale smrt je matkou nás všech. A dítě, které sledujeme, se domnívá mít smrt v rukou (že tomu tak ve skutečnosti není, je dosti razantně ozřejmeno už tím, jak přišla k oné piksličce). Co tedy ještě vidíme? Dítě uvědomující si a nesoucí své dětství. Dítě soudící otce i náhražku matky - jen z tohoto úhlu jsem ochoten dívat se na tento film jako na společensko-politické podobenství. Přínosnější mi ale připadá vést ho v jedné škatulce s Bergmanovým Fanny a Alexandr. Asi jediný adekvátní komentář: Ducharme. ()
bez mihnutia oka plné hodnotenie; film má veľmi zvláštnu amotsféru, je smutný, no má vtipné momenty, odohráva sa v súčasnosti, no je od nej izolovaný veľkou hradbou billboardov a jeho priestor je teda vymedzený starým domom, prázdnym bazénom a zarastenou záhradou . . . film, ktorý vie rozprávať obrazom, ktorý vie používať symboly, ktorý pracuje s metaforami a metonymiami, poctivá scenáristická a precízna režisérska práca; a po skúsenosti s režírovaním detí musím oceniť, že hlavné trio hlavných hrdiniek zvládol pán Saura dokonale, pri niektorých scénach som nechápal! (chcel by som vedieť, ako to urobil, ako ich zvládol . . .); film má tiež pozoruhodnú "štruktúru" rozprávania - spájajú sa v ňom spomienky a predstavy s realitou a (čo je ešte pozoruhodnejšie) minulosť so súčasnosťou a budúcnosťou; Por que te vas! Pozrite si ho, keď budete mať možnosť; ()
Nesmírně zvláštní film a také smutný, takový už jsem dlouho neviděl. Pohled do jedné španělské rodiny z pohledu dítěte a později již dospělé ženy. Zajímavá hudba a některé opravdu emotivně vypjaté scény, které určitě hned tak nezapomenu. Bezelstný dětský svět, v porovnání s tím opravdovým, dospělým. A pak, že je dětství to nejhezčí období života. V téhle rodině ale určitě ne. ()
Když jsem včera znovu po letech s nevadnoucím zalíbením zhlédnul Ericův El espíritu de la colmena, dneska musela zákonitě přijít na řadu další nesmrtelná perla španělské melancholické školy - Saurův Cría cuervos. V hlavní roli opět úžasná Ana Torrent, na níž (a ovšemže taky na křehce a nemocně krásné Geraldině Chaplinové) celý tenhle krásný a smutný film stojí. A jejíž dětské, ale smrtelně vážně míněné pokusy nejprve o euthanasii nešťastné babičky a posléze i o vraždu protivné tety, jsou neskutečně sladké a zároveň i malinko děsivé. No a jelikož mám na svém soukromém "Best Of 70s" i skvělou píseň 'Por qué te vas' od Jeanette, tuhle mou filmovou srdcovku si dodnes každou chvíli s chutí připomínám. "Nechápu lidi, kteří říkají, že dětství bylo jejich nejšťastnějším obdobím... Své dětství si pamatuji jako dlouhé, nekonečné a smutné období, naplněné strachem. Strachem z neznáma." ()
Tak obrovsky velké, ale smutné hnědé oči má hlavní dětská představitelka španělského dramatu, v obrovském domě, třema sestrami, nemluvící elegantní babičkou na vozíku a služkou. Maminka zemřela a otec....pohledy dítěte i retrospektivy starší sestry. Dětský vzdor po příchodu jejich tety, která je má vychovávat. Jenže život není černobílý.... ()
Reklama