Eliso, můj živote

Nádherně nejednoznačná filosofická báseň, ve které si divák může při sledování vybrat rovinu interpretace. Buď jde o dialog spisovatele se svou postavou, nebo ponor do myšlenkových světů dvou kdysi blízkých, dnes však odcizených lidí, kteří uvažují o opětovném setkání (prolnutí konce se začátkem) z důvodu krize a nemoci, nebo jde o myšlenky umírajícího otce naposledy se setkávajícího se v myšlenkách se svou dcerou, anebo o reálné setkání odce a dcery na venkově. Bohužel přes veškerou filosofii a prolínání vnitřního a vnějšího světa je film nejsilnější v realistických scénách - třeba rozhovor s manželem a následný výbuch pláče. I tak jde o umění v nejlepším slova smyslu. (20.04.2011)

Moc dobře jsem udělal, že jsem jednou zase po velmi dlouhé době sáhl po Saurovi. Natočil již poněkolikáté velmi přesvědčivou, psychologickou sondu do zákoutí jedné, ženské duše, v čele, s tehdy velmi půvabnou Geraldine. Možná bych šel i do plných, ale to bych já, starý vůl nesměl splašit tak otřesné titulky, které můj dojem, chtě, nechtě srazily dolů. Omlouvám se, Carlo, příště si dám větší práci a další film zase zvednu, slibuju na svůj pupík. (15.03.2016)

Před projekcí jsem se dozvěděl, že Saura čerpá s Bunuela a Bergmana - souhlasím - Bunuelova snovost, prolínání realit a nerealit (upřímně řečeno v poslední části filmu jsem již neměl ani sílu šifrovat co je realita a co nikoliv a co jaký symbol představuje) / Bergmanova pochmurnost a cit pro nahuštěné dialogy. Ale ani Bergman ani Bunuel nepatří vyloženě mezi "lehké" režiséry. A podle mého prvního setkání s Carlosem Saurou si dovoluji tipovat, že u něj se bude jednat o totéž - Eliso, můj živote je pozoruhodný film s mnoha výbornými momenty (Elisa a Antonio a jejich rozhovor v autě, zmíněné snové pasáže aj.), ale velice často také nudí. V závěru už jsem jen cynicky čekal, kdy otec skoná. Celkově - alespoň pro mne příliš rozvláčné, dlouhé, bezdějové...ale zajímavé. (13.05.2009)

V každom filme Carlosa Sauru je niečo, čo vytvára špeciálnu atmosféru. Tu je to krásna hudba, takmer snový dej, kedy ste na pochybách, či ide o realitu, spomienky, alebo predstavy. Elisa a sestra, Elisa a manžel, Elisa a otec v podaní úžasnej Geraldiny Chaplinovej. A dotvára to zaujímavé prostredie. Pekný večer som si s týmto filmom užila. (16.05.2023)

Dosť náročný film na sledovanie, keďže to prelínanie reality s fikciou je niekedy až nerozpoznateľné a k tomu ešte aj tá dĺžka a rozvláčnosť filmu si vyžadujú od diváka veľa sústredenia. Ja som sa síce sústredil, ale aj tak ma to až tak nechytilo, aby som hodnotil nadpriemerne. Herecké výkony však určite stoja za povšimnutie. (19.01.2011)