Království potoků

Mnohé záběry jsou rozmazané či přesvetlené. Kamera vypadá, jako by si s ní hrála parta kluků a zkoušela, co všechno dovede. Pro ostravské studio typické dlouhé a většinou neúčelné záběry přírody a místy dramatická hudba (což je legrační hlavně v závěru při přípravě svatební hostiny). Nevím, zda chyba na mém televizoru, ale musela jsem hodně zesílit zvuk, abych herce slyšela. Největší tragedií je scénář. Prakticky do konce jsem tápala, o čem to je, až jsem došla k závěru, že o děj tu asi vůbec nešlo. Vodní patroni země, kteří neumějí plavat, to je fakt průšvih! Škoda peněz. Jedna hvězda za herecké výkony a krásu Janu Krausové. (03.01.2013)

Námět vůbec není špatný, ale panu Ludvovi se podařilo udělat z něj strašně unylou záležitost. Každé vánoce se těším na hlavní pohádku a téměř pokaždé jsem zklamán, copak to už po revoluci nejde? Za komančů se točilo za pár chechtáků, pod knutou cenzury a za nutnosti různých kliček a kdovíčeho a byly to skvosty, všichni do toho šli prsama :-) Proč jsem po každé, nově natočené pohádce utahaný, jak kdybych skládal čtyřicet metráků uhlí na půdu? (15.12.2008)

Já mám pocit, že to tu je samý kritik, který ani pořádně neví co od tohoto žánru očekávat. Vždyť je to pohádka a myslím, že není špatná. Alespoň mně se líbila. Samozřejmě nedíval jsem se na ní na štědrý večer, to býváme natěšení a očekáváme to maximum, ale že by to byl zrovna odpad, jak tu někteří hodnotili, no to snad ne, to jste ještě zřejmě neviděli odpad. Pro mě, hezká, milá pohádka, lepší, než dobrá. (08.08.2014)

Bylo jednou jedno království a díky Bohu nikdo neví kde přesně. To království se tak nějak plácalo od ničeho k ničemu, figurovala v tom královna, která snad umřela či co a král, který by býval udělal lépe, kdyby umřel taky. Potoky a říčky mají své patrony, kteří, jestli jsem to dobře pochopila, se objevují a mizí když tahají za kravské struky. Taky tam princ někam jede na koni, ale kam a proč, to by snad chtělo mezitiulek jako v groteskách. (31.10.2010)

Že za pohádkou stojí Centrum dramatické tvorby, to už je na pováženou. Vždy, když zazněly tóny té depresivní hudby, čekala jsem nějaký zvrat, nějaké nebezpečí číhající na prince, a ono nic. Celý příběh vlastně jen tak nějak plyne, ve výsledku se ukáže, že princ žádné úkoly ani dělat nemusel. Krausová v mých očích rozhodně žádná štramanda není, od pohledu je mi nesympatická a smysl její postavy mi zůstal utajen. Vše tedy zachraňuje princ s princeznou, při jejich svatbě (to snad ani nemůže být spoiler) jsem ale neměla takový hezký pocit jako při běžných šťastných koncích. A patroni Království potoků neumí plavat? Opravdu zvláštní "pohádka". (02.01.2013)