Babel

Když jsem Babel pouštěl, absolutně jsem netušil, že bude tak dlouhý... A právě natažená stopáž byla u mě kámen úrazu. Mnohdy až zbytečné scény mě místama vyloženě otravovaly, ale dramatické příběhy několika lidí a jejich spletité osudy si ke mně nakonec našli cestu. Podmanivá hudba a skvělí herci to zachránili... u mě 70 %. (10.05.2009)

Nejučesanější Inarrituův film, ze kterého trčí ambice na hony dopředu. Budu opakovat již řečené, ale i přes mírnou povrchnost některých zápletek (ta mexická je zhola zbytečná) to zas dohromady funguje, protože duo Inarritu/Arriaga to má podchycené ze všech stran a nedovolí, aby mu divák sjel z pánve, když ho smaží v jeho vlastní šťávě a emocích. Nasadíme dojemnou brnkačku, necháme plout záběry zleva doprava a vženeme tak slzy do tváře Američanům, Evropanům i Asiatům. Mise splněna, Alejandro. Cestou na vrchol ale topíš svůj vlastní um v mozaice, která je vyrobená poněkud sériově. Příště chceme stoprocentně ruční práci. (02.08.2007)

Iñárritu mne fascinuje tím, jak lehce dokáže prostřednictvím intenzivní formální stránky budit emoce. Fascinuje mne i tím, jak dokáže vzbudit maximální zájem o naprosto cizí lidi, o kterých vlastně nic nevíme. Je zatraceně chytrý vypravěč. Ví, že mnohem klíčovější jsou situace, které jsou nám možná vzdálené tím, že jsme nezažili byť nic jim bližšího, ale jsou o strachu, který moc dobře známe – o jedné osudové chybě, o ztrátě milovaných. Babel je jiný než 21 gramů. Mozaika je tu mnohem srozumitelnější běžnému konzumentovi, žádné významnější hrátky s časem a přec jí nechybí potřebná rafinovanost. Výkony jsou excelentní, ať už mluvíme o neznámých tvářích a nebo o vrásčitých uplakaných očích Brada Pitta. Iñárritu natočil další kousek „s duší“, něco takového se dvakrát po sobě podaří málokomu. 4 a 1/2* (20.05.2007)

Tragedy is universal. Předchozím dvěma Ińárrituovým filmům jsem dal nejvyšší možné hodnocení, přičemž jeho prvotině jsem trošku nadržoval, a tak teď nadržovat nebudu a přikloním se k trojce, i když je to trojkočtyřka. Mám rád tvůrce, kteří vyprávějí obrazem, ale přestože je Babel film jako stvořený pro formální analýzu, bez hudby by na diváka nedoléhaly tak silně emoce, které se dostaví hlavně v závěru. Pojetí jednotlivých kontinentů, které se liší jak co do záběrování, tak i do užití hudby a tempa je skutečně nápadité, na druhou stranu je zde až moc scénáristické svévůle a chtěnosti, o tykání si s kýčem ala Haggisův Crash ani nemluvě ("Je tohle nějaký druh vyšší estetiky a stylistiky, nebo jenom laciné ždímání slz?", říkal jsem si). Přemrštěná stopáž spolu s manýrismem na věčné časy a nikdy jinak poté dávají výsledné tříhvězdičkové hodnocení, přestože by to napodruhé mohlo být za 4 kvůli překvapivě civilním hereckým představitelům (což platí i o "dirty a ugly" Bradu Pittovi a Cate Blanchettové). Nezamlouvá se mi moc fakt, že by si Ińárritu měl přijít pro Oscara za svůj zatím nejhorší snímek... a taky by mohl začít točit jinak než mozaikovitě, protože jak Robert Altman, tak P.T. Anderson mu v případě Babelu dávají na zadek. P.S. Na podruhé je to vážně výrazně lepši. (29.01.2007)

Hmatatelnou příběhová symbióza, vyšponovaná nad rámec šustivé scenáristické kostry, která je vysoustružena velké Akademii na zakázku - tedy kromě japonského příběhu, jehož provázanost s celkem (předmět, jehož původní a nový majitel se kdysi sešli) je poněkud vrtkavější a nedokáže to do vás takříkajíc tolik emocionálně napálit. Iñárritův vyprávěcí standard ale jinak funguje se svou obvyklou razancí a stylem. Až se chce říci, že velké hvězdy v upoceném a syrovém Babelu vyčnívají a ruší než že by sloužily vyššímu cíli (jinému než propagačnímu). (10.02.2007)