Rozpolcený

Chápu, že Shyamalanova špatnost už dosáhla zenu a nyní je v něm opět potřeba hledat hloubku, vyšší propracovanost a nějakou filmařskou pravdu, kterou ve všech těch splaškách nalezl. Ale já vidím pořád jen příšerné vedení herců, nadutý a přitom hloupý scénář a úlisnou režii. A na konci jeho filmů se pořád směju. (25.03.2017)

Velmi příjemné překvapení. O filmu jsem si nic nezjišťoval, absolutně nic nevěděl, dokonce i do jisté míry spoileroidní plakát jsem viděl až při cestě z kina. Možná jsem viděl trailer, ale už si ho nepamatuji a asi bych z něj stejně neodtušil, o čem film vlastně je..Stačil James McAvoy, který podle prvních ohlasů táhnul podle mnohých vyčpělého M. Night Shyamalana nahorů a já musím jen suše konstatovat, že zahrání tolika hereckých poloh ve filmu jsem ještě snad neviděl a jak jsem si osvědčil u McAvoyových menších, a nyní už nejspíš zapadlých filmů ,jako (krásné české názvy) Sviňák, Chceš pěstí? nebo Trans, vždycky to zahraje s grácií sobě vlastní. Jenže tady ho čekala práce ještě složitější, jíž může konkurovat snad jen Manifesto. Sice jsem se tentokrát nedokázal na film řádně naladit, ale jsem si celkem jistý, že napodruhé u mě Shyamalan zaboduje naplno, jelikož tyhle filmy mu jdou nejlíp a už by nikdy neměl dělat blockbustery (taky ho k nim nikdo už naštěstí nepustí). Jeho přízračné cameo nastiňuje, že camea dělá jen ve filmech, kterým věří a snad to bude blýskání na lepší časy. Celkovým pojetím asi fanoušky (před)loňského Room a 10 Cloverfield lane asi Rozpolcený ničím nepřekvapí, ale myslím, že fanoušci timhle subžánrem určitě neprohloupí. A u té poslední scény jsem měl úplně hubu dokořán. Takovej mindfuck jsem už dlouho nezažil. Dlouho jsem se rozmýšlel mezi 4-5*, ale ta poslední scéna paradoxně v kontrastu s širším povědomím přispěla ke snížení (kdo ví o co jde, asi pochopí)...8/10...[18.1.2017_ČSFD projekce_kino Atlas] (19.01.2017)

Již první minuta se postará o to, že vás přiková do sedačky a po celý zbytek filmu nepovolí. Nejde ani tak o horor jako spíš o hodně povedený thriller, kterému dominuje herecký projev Jamese McAvoye. Příběhu nechybí napětí, syrovost i nějaký ten dějový zvrat. Sice moc nevěřím celé té psychologické teorii o tom, že schizofrenik může v některé z dílčích osobností být diabetik a v další pro změnu extrémně silný jedinec, zatímco běžně jde o průměrně silného člověka, avšak do koncepce Shyamalanova počinu to zapadá a funguje to. Tento režisér prostě umí a Rozpolceným rozhodně nezklamal. Potěšilo i závěrečné mrknutí Bruce Willise. (01.03.2017)

Shyamalan není zpět, ale je na dobré cestě. Další filadelfská historka jak pro Muldera se Scullyovou je odrežírována velmi jistou rukou, znepokojivá hudba se dere pod kůži, krev ztužující momenty střídají ty o něco slabší, nadpřirozený „hydeovský“ nádech i myšlenka „souznění“ zneužívaných jsou podány vcelku přesvědčivě a na závěr v bistru, jako jakýsi rozpustilý joke, cameový Willis i něco plácne o Rosickém.. Jde z toho cítit Hitchcock i Kainova výchova od De Palmy, země vzniku řeší kontroverzi způsobu vyobrazení duševně nemocných, já zase vidím náročnost práce psychiatra a tíhu odpovědnosti k pacientovi a jeho okolí při určování diagnózy a léčby. Rozpolcenost mezi třemi a čtyřmi hvězdami vyřešil fenomenální McAvoy. Od na jazyk si šlapajícího klučiny Hedwiga až po netvora cedícího krev mezi zuby si tu přesnou třetinu z 24 osobností proklatě dává. Žádné překvápko, už od Sviňáka vím, co dokáže.. (20.01.2017)

Nekompromisní thriller o tom, že všechno zlé je pro něco dobré. McAvoy září naplno, vedlejší charaktery mu adekvátně přihrávají a nebýt toho, že scénář občas přitlačí na pilu až příliš, odcházím div ne s potleskem. Mně profesně blízký námět je navíc tak akorát přepálený na hranici nadpřirozeného pomrkávání, aby třeba dokázal pár lidem otevřít oči. Shyamalan je k mé velké radosti u veřejnosti opět za krále, ale vítat ho zpět nemám v plánu. Pro mě totiž nikdy neodešel. (19.01.2017)