Grbavica

Silně emocionálně psychologický snímek o matce a dceři, které žijí spolu samy v poválečném Sarajevu. Matka se snaží sehnat peníze jak může a dcera stále pátrá po osudu svého mrtvého otce a věří, že byl válečný hrdina. Ve finále se dovídá, že je četnickej parchant, ale vyrovná se s tím. Dozvuky války v lidech jsou stále a film ukazuje jen malé procentíčko pozůstatku balkánského konfliktu. Vedle snímků Vítejte v Sarajevu, Savior apod. je tento snímek dílem, který zachycuje lidskou tragedii zcela z jiného úhlu a zrovna u balkánského tématu je těchto děl jako šafránu. Važme si míru! (29.03.2009)

Výborně vykreslený vztah matky samoživitelky a dospívající dcery, která řeší své problémy a nevnímá nadlidské úsilí matky, jež se je obě snaží uživit a dceři dopřát co nejlepší podmínky. Jednu hvězdičku jsem ubral za to, že film reflektuje válečné události v devadesátých letech velmi jednostranně. Srbové jsou zde prezentováni jako ti špatní, kteří znásilňují, vraždí atd. (Ne, že by to za války nedělali, ale tady to vyznívá, jako by byli takoví všichni....). Bosňáci jsou jen nevinné oběti. A takto jasné to přeci rozhodně není! (27.01.2011)

Jakkoli se Grbavica v průběhu sledování jeví ve všech ohledech jako docela nadprůměrný film, po skončení a chvilkovém přemítání viděného v paměti, se celkový dojem rozmělní a zbude poněkud průměrný a občas velmi nedotažený pokus. Režie, střih, práce s hudbou, to všechno je na debutový film zvládnuto opravdu dobře. Problém se však objevuje u scénáře. Jakkoli se Žbaničová snaží stavět snímek na velmi jednoduché premise, tak zde má paradoxně několik velmi nedotažených, nereálných a zbytečných linií. Příkladem budiž "gangsterská" linka, ke které se během filmu neustále vracíme, aby jsme ji nakonec bez jakéhokoli rozuzlení opustili v potenciálně nejzajímavějším momentu. Prvek, který velmi hrubě hraničí s realistickým záměrem filmu je postava, jíž hraje Leon Lučev. Romantický, jemný, pozorný, pohledný, v nejlepších letech, starající se o starou nemocnou matku, kategoricky odmítající navrhovanou nájemnou vraždu...a přitom drsný a neohrožený gangster! Navíc vážně zajímající se o mnohem starší hlavní hrdinku. Tedy v reálném světě neexistující charakter. Problematická byla pro mne také dětská hrdinka, nejsem si totiž jistý, nakolik bylo záměrem režisérky, aby Saru divák hned po několika scénách začal nenávidět. U tak rozmazlené, nevděčné a frackovité bytosti bylo opravdu těžké se tomu ubránit. (07.05.2013)

Na Grbavicu jsem koukal prakticky z jediného důvodu, chtěl jsem vidět, jak vypadá život v takovém Sarajevu, ležící východněji než naše zemička. Celkově mě země východu docela zajímají, jak to tam funguje, po válkách, nepokojích, a po sovětském útlaku, a byl jsem vcelku překvapen. Bosna a Hercegovina se v tomto snímku prezentuje vcelku solidně a nechá se na to celý film příjemně koukat. Není to nic převratného, jen to zasahuje do dějen dané země, ukazuje život rodiny, která to nemá s žitím ve městě příliš jednoduché. Zasahuje pár dnů do života nerovnoměrné rodiny, tedy jen matky a dcery a sleduje, co všecko je možné v Sarajevu potkat. Není to nic převratného, ale za shlédnutí to docela i stojí, rozhodně se člověk poučí a udělá si takový nepatrný výlet na Balkán, tam, kam se jen tak nedostane, ale rozhodně to v tu chvíli zaujme. (23.11.2008)

Film považuji za velký pláč tvůrců za to, co se v Bosně a Hercegovině před několika lety dělo. Grbavica je čtvrť Sarajeva v Bosně a Hercegovině. Žili tam pospolu Bosňáci, Srbové a Chorvati. V letech 1992-1995 tam probíhala krvavá občanská válka, která si vyžádala desítky tisíc obětí. I ve filmu se zmiňuje pravidelná činnost v poválečné Grbavici - otevíraly se tam hromadné hroby a lidé byli zváni "na identifikaci". Měli identifikovat své příbuzné, pokud nějaké postrádali. Film pojednává o jedné z válečných tragédií. (11.06.2020)