Tobruk

Tobruk není blockbusterová laskomina na zpříjemnění večera a netráví se snadno. Nezanechává sladkou chuťovou stopu, ale pocit těžkosti v žaludku. Tobruk nezobrazuje válku v atraktivní, akční nebo emocemi zahuštěné formě, ukazuje ji - jak jsem již někde četl - takovou, jakou ji vlastně vidět nechceme. Marhoul neplýtvá krví ani sentimenem a snaží se zdeleka vyhnout typickým žánrovým klišé, včetně těch, které divák od válečného filmu očekává a vlastně se na ně těší. Měl jsem nejprve značné problémy s netypickou dramturgií - když by člověk očekával gradování napětí před počínající bitvou, přichází dlouhatánský a pomalu vedený záběr na tiché zákopové linie, vzápěti na to je divák z vroucí bitvy přímo vytržen do několika minut tichého bloudění jednoho vojáka v poušti a finále vyznívá dokonale do ztracena. Jenomže skutečná válka se žádnými dramturgickými pravidly neřídí - denní chleba vojáka není o lítém bojování, mimo ty vzácné chvíle, kdy vojáci své nepřátele skutečně vidí a mohou po nich střílet, jen neustále čekají, mnohdy skrčení v úkrytu před minometnou či dělostřelckou palbou...A právě tohle Tobruk zachycuje. Tobruk, film tolik odlišný od zbytku domácí tvorby, pečlivě vypiplaný a nic neztrácející oproti světové konkurenci. Přesto pořád zůstává několik nezanedbatelných výtek - stále se ukazuje, že Marhoul je spíše než opravdový tvůrce zručný napodobitel, který to umí s technikou a dokáže si ohlídat vizuál, stále mu chybí cit pro přirozené dialogy a stále má sklon ve jménou efektnosti narušovat vlastní koncepce .... Ale jeho filmy jsou jako kameny čeřící poklidnou hladinu českého kinematografického rybníčku a byla by škoda to nedocenit. 75% (11.09.2008)

Pomalé a vlastně bez děje s (na český film) opravdu šokujícími momenty. Ten beznohej mě nadchnul. Marhoul zachytil hrůzy a nespravedlnosti války dobře ale hlavně skvěle využil lokací a takový záběr na noční výbuchy z děl jsou až mystické. Jedinné co mi tam pilo krev byla naše mateřština, prostě vždy když někdo promluvil tak to znělo jaksi debilně. A dialogy tipu "vrazim Hitlerovi bajonet do prdele" jsou fajn když paříte Vietkong (jo já vím že ten neni z 2. světový), ale ve filmu je to trochu moc jednoduchý :) 70% (20.09.2008)

Jako by tyhle obyčejné československé kluky od Tobruku párkrát navštívil válečný zpravodaj, vždy si zaznamenal pár navýsost zajímavých fragmentů z jejich každodenní "nudy v poušti" do večerního zpravodajství a zase odjel svou prašnou cestou. Rozhodně se nejedná o válečnou pohádku plnou klišé na klišé, kde se předčítají milostné dopisy jak na srazu literátů, či že by se pronášeli vzletné proslovy à la 1. máj. Zarytě se mlčí a otupěle kouká do nekonečných dálav kamenité pouště. Vzniká z toho, logicky, problém roztříštěnosti a naprosté nedějovosti. Na druhou stranu to výborně funguje ve zcela jiné rovině. Komorní, niterní - označte si to jak chcete. Hlavní, ovšem je, že to funguje. A to tak, že i přes obstojný vizuál a fantastické ozvučení, to klidně mohlo vypadat mnohem laciněji. Kvality Tobruku by tím nijak výrazněji netratily. PS: Lesy ČR jsou skutečně patřičným sponzorem pro snímek komplet natočený v pouštních dunách. (11.09.2008)

„My máme fabriku. A víš co v ní teďka dělá můj táta? Vyrábí pro Wehrmacht.“ Tobruku jsem se opravdu hodně dlouho vyhýbal v obavě z nudy a amatérismu (ve srovnání se zahraniční válečnou produkcí). A teď už vím, že nebyl důvod. Nad technickou stránkou mi při vědomí českého původu srdce plesalo. Nádherná kamera, přesný střih (výborně natočené i bojové scény), krásně čistý zvuk, dokonale pasující hudba…prostě kvalitka. Ale klady filmu naštěstí neskončily jen u toho. Třeba z hereckého hlediska filmu nemůžu absolutně nic vytknout, i když sázka na neokoukané tváře jistě byla risk, v tomhle případě šlo opravdu o zisk. Partu vyjukaných kluků, která spolu byla od začátku až do konce, jsem si postupně oblíbil a maximálně jim při jejich učení se odvaze a sounáležitosti se spolubojovníky-kamarády fandil. Při tom jak přežívat a zvládat nejen všudypřítomný písek s větrem či ostřelující nepřátele, ale i vlastní strach (a s ním spojené i nejedno dilema). Výborný byl i konec. Přes nějaké ty rezervy hodnotím solidními 4*. (05.05.2017)

Ani nepamätám, kedy som si naposledy zašiel do kina na český film. Po naozaj dlhom čase som to skusil s týmto novým vojnovým snímkom. Domov som odchádzal pomerne sklamaný. Očakával som predsa len trochu viacej. Z pohľadu českej produkcie je to mierne nadpriemerný film, ale vo svetovej konkurencii nedosahuje ani len priemeru. Myslím si, že si neskúsený režisér Václav Marhoul naložil príliš veľa, keď sa pustil do historickej vojnovej drámy. Tie tri hviezdičky dávam asi len preto, že som to zhliadol na veľkom plátne v kine. *** (28.11.2008)